Dojela jsem na statek, nachystala jsem si všechno potřebné a začalo pršet. Tak jsem zase schovala sedlo, dečku, beránka, uzdu a čekala až pršet přestane. Přestalo. Takže zase všechno nachystat a dojít si pro koně. Konkrétně pro Artura. Chytit se nechal klidně, dokonce za mnou přišel. Dovedla jsem ho k úvazišti, nestihla ho ani uvázat a začal zdrhat. Já samozřejmě za ním. Původně jsem myslela, že ho udržím, ale jak jsem se blížila k hrazení, tak jsem ho pustila. Neudržela bych ho. Naštěstí se po chvíli zastavil a nechal se odvést.
Tím to ovšem neskončilo. Bohužel pro mě. Vypucovala jsem mu srst a vrhla se na kopyta. Zase mi tu jednu dát nechtěl. Tak jsem vzala zadní. V tu chvíli se vracela kolegyně s Ernestem, nechala otevřenou branku a Artur neměl nic jiného na práci, aby mi zase utekl. Tentokrát do ohrady. Aspoň že tak.
Utekl i s vodítkem. Což je pro něj nebezpečné. Několikrát si ho přišlápl. Já jsem nadávala, sama sobě. Šla jsem za ním do ohrady. Mluvila k němu, pomalu se blížila... Natočil ke mně zadek a začal se pást.
Potrápil mě potvora jedna čtyřnohá a chlupatá, deset minut jsem ho přemlouvala, naháněla po celé ohradě. Ještěže jsem s sebou měla jednu zkušenou princeznu, která mi pomohla.
Nakonec se Artur nechal odvést a dopucovat. Kopyta mi stejně dát nechtěl, ale musel. Pak osedlat, nauzdit, to jsem měla strach, aby mi nevzal zase roha. Nevzal. Nechala jsem si od trenérky dotáhnout sedlo a s pomocí schůdků se do něj dostala. A šlo se na malou jízdárnu.
Část hodiny jsem jezdila jako druhá. Hned na začátek jsem se s kolegyní zamotala. Naštěstí jsme se rozmotaly. Do konce lekce jsme se zamotaly ještě několikrát. No jo, každý den není posvícení, že?
Jezdili jsme kolem celé jízdárny, velký kruh, diagonálu, vlnovku, obloukem změnit směr. A došlo i na klus. To už jsem jezdila jako první, abych si to taky užila.
Vždycky, když jezdím druhá, mám pocit, že nic nedělám. Ale já dělám. Jen se možná rychle vzdám.
Bojovala jsem spoustu bitev, část jsem vyhrála, část jsem prohrála.
Klus s Arturem byl dneska dost tvrdý. Trochu kulhal na pravou přední a bylo to poznat. Taky proto mi nechtěl levou přední dát k vyškrábání.
Po lekci vykrokovat venku, daleko jsme se dneska nedostali. Hned na křižovatce jsme se otočili a jeli zpět. Škoda.
Poděkovat, odstrojit, odměnit, očistit a zkontrolovat, opět problém s levou přední, ale dal mi ji, ještě jednou odměnit a pustit do ohrady.
Z Arturova útěku jsem byla dost nervózní a podle toho celá hodina vypadala. Nic moc se mi nedařilo, ale ve finále jsem si to užila. Kolegyně mi nabídla výměnu, ale já jsem chtěla vypít kalich do dna. Hlavně, že jsem byla na vzduchu a s krásnými zvířaty. I když někdy by je člověk nejraději nechal. Na další pondělí se stejně těším. Na Ernieho.
A poprvé jsem neudělala ani jednu fotku.
Vaše klidnější Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat