Dojela jsem na statek docela brzy. S kolegyní jsem se dohodla, že budu mít Ernesta. Miláčka, který umí zazlobit. Dneska byl hodný.
Nachystala jsem si věci a došla si pro něj do ohrady. Zase mě chtěl prohnat, ale já jsem ho podplatila pamlskem. Šel se mnou relativně dobrovolně.
Očistit od zaschlého bláta, vyškrábnout blato z kopyt, osedlat a nauzdit. Překvapivě bez problémů. Sedlo mi musela dotáhnout trenérka.
S pomocí schůdků do sedla a jelo se na jízdárnu. Pěkně kolem celé jízdárny, diagonálou změnit směr a hlavně velké kruhy. Ty jsem si dneska užila až až. Občas se ozval rozkaz v kruhu změnit směr.
Hned na začátku jsem se s kolegyní a Arturem v rohu jízdárny trochu zasukovala, ale zvládli jsme se rozsukovat a pokračovat v jízdě.Ke konci se mi i dařilo Ernieho vést tam, kam jsem chtěla já.
A úplně na závěr jsem měla naklusat. Na první dlouhé stěně se mi to nepodařilo. Na druhé už jsem byla úspěšnější. Nakonec jsem dokázala projet klidem kolem celé jízdárny. A to byl konec hodiny. V nejlepším je dobré přestat.Vykrokovat jsem jela mezi ohrady. Stále jsem trochu v šoku, že se jedu jen u tak na koni projet mezi ohrady. Před dvěma měsíci bych to nedala.
Pak už jen odstrojit, odměnit a poděkovat a odvést do ohrady. Uklidit po sobě věci a rozloučit se.
Dneska jsem z té jízdy měla velmi dobrý pocit. Trenérka upozorňovala, opravovala mé chyby a hlavně hodně chválila. Po hodině jsme to společně ještě lehce prodiskutovaly a všechny jsme byly nadmíru spokojené. Jen tak dál Vani.
Jdu spokojeně odpočívat a těšit se na další pondělí. 
Vaše řádně na koni projetá Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat