Ano, měla jsem dnes Artura.
Přijela jsem na statek a chvíli se jen kochala nádhernými zvířaty. Granit, Artur, Aimy, Ernest, Sandra, Christian, Orphea. Všechny tyhle jsem pozorovala.
No každopádně do sedla jsem se dostala. Až skoro v šest večer. Nevadilo mi to, aspoň nebylo už takové horko. Nachystala jsem si všechny věci a kochala se dál. Artur i Ernest stáli chvíli u branky do ohrady. Nechali se pohladit a pak se věnovali své lásce Aimy.
Nakonec jsme si pro ně s kolegyní došly až skoro na druhou stranu ohrady. Artur se na mě krásně koukal, volala jsem na něj, ale neudělal mi ani krok vstříc. Každopádně z ohrady musel.
Očistila jsem ho, vyškrábala mu kopýtka, osedlala, nauzdila a mohlo se jet. Do sedla jsem se dostala pomocí schůdků. Byla jsem odvedena na jízdárnu.
A začala mi hodina. Pěkně kolem jízdárny, velký kruh, slalom, diagonála. A pak začal boj. Měla jsem jezdit úplně jinak, než kolegyně s Ernestem.
Dost dlouhou chvíli mi to nešlo. Skoro jsem se vzdávala, ale nakonec.... jsem se proti Arturovi prosadila. Částečně. Občas si chodil kam chtěl.
Ke konci hodiny jsem měla naklusat. Prvně byl trochu problém ho vůbec dostat do toho klusu, ale podařilo se. Další problém nastal později, kdy mi přešel do kroku. Moje chyba, jak jinak. Bojovala jsem. A potřebovala jsem to.
Jinak jsem se zase předkláněla. Hlavně když jsem měla přejít do klusu. Nevím, proč to dělám. V hlavě vím, že to dělat nemám, ale tělo moji hlavu nějak neposlouchá. No, dostala jsem dneska od trenérky docela dost zabrat. Ale já to co? Potřebuju.
Překvapivě jsem si ten klus potom i užívala. I na Arturovi, na kterém jsem se posledně klusat docela obávala. Má ten klus takový jiný, než Ernest. Dneska mi to nějak nevadilo.
Po jízdárně nás čekalo ještě vykrokování. Pěkně jsme si všichni čtyři vyjeli mezi ohrady, k jednomu mostku a zpátky. Krásná procházka.
Pak už jen seskočit, odstrojit, zkontrolovat celé tělo a kopyta a taky odměnit. Malé foto nakonec a hurá do ohrady. Arturovi se potom do té ohrady moc nechtělo. Naštěstí už vím, jak ho i ze země pobídnout aniž bych ho tahala za ohlávku. No jo, učím se.
Uklidila jsem i po sobě místo a jelo se domů.
Už aby bylo zase pondělí a já mohla sednout tentokrát na Ernesta.
Vaše nadšená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat