V pondělí ráno vstávání po náročném víkendu. Dopoledne pět hodin práce a pak odjezd ke koním. Těšila jsem se. Jak to dopadlo je popsáno v článku z pondělka. Večer jsem ještě podrbala kocoura, ale nemohla jsem ho doprovodit domů, protože bych nebyla schopná sejít k sousedům na dvůr.
V úterý dopoledne opět práce. Nic jiného mi nezbývalo. Přežila jsem. Chodila jsem jak po... Zadek mě bolel. Po vyučování jsem zkusila s kolegyní hrát. Zazpívala jsem si dvě písničky a třetí jsem na příčku nedohrála. Zamotala se mi hlava. Tak jsme to vzdaly a šly domů. Bohužel. Už jsme společně měsíc nehrály. Co se dalo dělat.
Doma jsem na chvíli usnula a většinu odpoledne jsem si četla. Nezapomněla jsem si dát kafe a k tomu mrkvánky. Začal mě taky bolet krk. Z toho dopadu na zem v pondělí. Asi to byla pěkná řacha. Nahřála jsem si pecičky a přikládala je na krk.
Odpoledne jsem navštívila kocoura a odehnala mu strávníka.
U večeře jsem se koukala na pohádku. A pěkně pršelo.
Ve středu dopoledne opět práce. Vzala jsem děti jednu hodinu na počítače. Překvapivě ani moc nekřičely. Já si udělala své věci.
Po vyučování jsem si přepsala koňský deník do papírové podoby a doma si vytiskla pár fotek. Odpoledne jsem se nachystala na náboženství a šla na čaj s kolegyní. Docela dobře jsme si po dlouhé době krátce pokecaly.
Doma jsem si potom dala své kafe a něco málo k tomu. Navštívila jsem kocoura a posbírala jahody. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem. U poklekání jsem měla trochu problém. Zadek bolel, nohy bolely, smát se mi chtělo nad mou neschopností.
Den jsem zakončila seriálem Četnické humoresky.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Jeden tělocvik a hudebka k tomu. Před tělocvikem se mi udělalo trochu špatně, ale v tělocviku jsem to rozchodila. Odpoledne jsem měla ještě nábožko, silně jsem trpěla. Ty děcka se snad vůbec nechtějí učit. Ještěže budu mít s nimi už jen jednu hodinu. Po kafi jsem jela nakupovat a odvezla jsem štít na místo bitvy. Se zakládáním tábora jsem letos nepomohla, protože jsem lehce nemohoucí. Pořád mě bolí zadek. Skoro se nemůžu předklonit, dřepnout, o nějakém běhání ani nemluvím. Prostě to nejde. Musím odpočívat.
V pátek dopoledne práce. Přežila jsem hudebku, ale musela jsem na ně občas huknout, že takhle ne. Po obědě krátký odpočinek a hurá na nábožko.
Po nábožku mše svatá a na dvacet minut domů. Orchestr byl posunutý o půl hodiny, protože hned ze zkoušky se jelo na Noc kostelů. Odehrála jsem s kolegy Prince Egyptského a jeli jsme domů. Do noci jsem četla Eragona.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Dopoledne jsem upekla a vysála. Následně jsem si četla. Odpoledne jsem pokračovala v četbě a dočetla jsem Eldest. Pak jsem vyrazila na Svatobor. Šla jsem pěšky. Už jsem totiž znala cestu. Cesta tam vedla trochu oklikou, ale nevadilo mi to. Zabralo mi to tři čtvrtě hodiny. Stihla jsem konec turnajů tzv. mostů. Prošla jsem si tržiště a koupila si misku a ovinky. Počkala jsem si na velkou bitvu, natočila video a pak zase pěšky domů. Na to mi stačilo už jen čtyřicet minut. Ale ty kopřivy. Ty bych potkat nemusela. Naštěstí jsem si vzala mikinu, takže jsem byla popálení ušetřena. Procházka to byla krásná, plná sluníčka a otravných mušek. Hlavně u řeky. Nevýhodou cesty byly dlouhé kalhoty. Bylo v nich teplo. A těch dravců, co jsem viděla nad stromy. Bohužel jsem žádného nevyfotila, protože než jsem stihla vytáhnout foťák, dravec si to zamířil proti slunku a za stromy. Ale vyfotila jsem si dvě kytky.
Ta první je taková nějaká rozmazaná. Foukal vítr a zvonek se moc hýbal. Večer jsem si dala skvělé maso na grilu a před desátou usnula.
V neděli ráno a dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem, nehrála jsem. Zbytek dopoledne jsem si četla a vařila.
Odpoledne jsem šla na otevření nové lávky přes řeku. Krásná slavnost, sluníčko svítilo, lávka přežila zatěžkávací zkoušku a nezřítila se do proudu řeky.
Nakonec jsem ještě zavítala do kostela na adoraci a požehnání. Jak mi to chybělo. Takové zklidnění během nedělního odpoledne.
Doma jsem si pak dala kafe a piškoty. Posbírala jsem jahody a lákala kocoura na žrádlo. Od rána se toho ani nedotkl.
Navečer jsem vylezla na terasu, usadila se u stolku a malovala kamínky. O hodinu později jsem je zalakovala a nachystala si je na pondělní výlet.
Tady jsou všechny kamínky, které pojedou. Některé jsou staršího data.
U večeře jsem koukala na film. Ale moc mě nebavil, tak jsem ho vypnula. Nevím, proč jsem ho sháněla.
A začala jsem znovu zveřejňovat vybrané příspěvky. Tentokrát pohled Bera.
No a to bude pro dnešek a celý týden asi všechno Krásný další týden roku 2022. Snad ve zdraví přežiju výlet.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat