V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem ve zdraví výtvarku a focení. Fotila se celá třída. Odpoledne jsem vyrazila ke koním. Po dvou týdnech. Konečně. Užila jsem si jízdárnu a následně i vyjížďku. Byla to nádhera. Nedá se to popsat popsat. To se musí prožít.
Večer jsem se pak náležitě přejedla a koukala skoro do půlnoci do tmy, jak mi bylo špatně.
V úterý se mi nechtělo vstávat. Na ruce jsem si našla klíště. Letos si můžu tuto návštěvu na mém těle odškrtnout. Je mi jasné, že asi nebude poslední.
V práci jsem zvládla čtyři hodiny a šla jsem domů. Mohla jsem si přepsat koňský deník, ale zapomněla jsem ho doma. Tak jsem to v práci zabalila a šla domů.
Většinu odpoledne jsem si četla a koukala na film. Taky jsem drbala kocoura, znovu mi sedl na klín a nechal se hladit. Večer jsem si chvíli četla a pak jsem to zalomila a spala. Udělala jsem dobře, protože v noci u nás byla bouřka. Vzbudila mě. Naštěstí se rychle vybouřila a nechala mě spát.
Ve středu dopoledne práce. Taková trochu jiná. Byl den dětí, tak jsem se s dětmi moc neučila. Spíš jsem utužovala vztahy ve třídě. Taky se fotily skupinky. Co jsem jim z učení ale neodpustila, tak byl diktát. A v poslední hodině pohádka.
Po vyučování jsem si dopsala papírový Koňský deník a šla s kolegyní na čaj. Ona si dala kafe. Chvíli jsme poseděly, pokecaly.
Doma jsem si dala kafe, navštívila kocoura a posbírala jahody. Pak jsem začala balit. Ani nevím, co si do toho batohu dát.
Den jsem zakončila Četnickými humoreskami.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Zvládla jsem i tělocvik a hudebku u páťáků. Odpoledne mě dorazili puberťáci na nábožku. Večer jsem odevzdala vikingské kalhoty a šla do sboru. Už jsem si říkala, že znám slova písničky zpaměti, ale hned v první sloce jsem se vysekala. Asi normálka.
Večer jsem si ještě chvíli četla.
V pátek jsem se těšila, že je pátek. Konečně. Týden byl strašně dlouhý. Dopoledne práce, odpoledne nábožko, mše svatá a orchestr. Z orchestru mě trochu bolí prstíky levé ruky. Doma jsem si dala ještě večeři a pak vyrazila na soustředění.
Do noci jsem seděla u táboráku.
V sobotu ráno vlastní snídaně a vysvětlování, proč nejím to stejné jako ostatní. Dopoledne zpívání, po obědě odpočinek a následně generálka v kostýmech. Konečně jsem vytáhla svou středověkou sukni, živůtek a halenku. Večer byl krátký raut. Krátký proto, že se přihnala opravdu silná bouřka. Celý pobyt byl okořeněn padeným stromem. Osobně jsem to neviděla, ale poškodil dvě zaparkovaná auta. Co jsem si ale nenechala ujít byl zásah hasičů. Moc jsem nefotila, nepřišlo mi to vhodné. Stačilo mi se dívat. Zabralo jim to asi hodinu. Jedno auto mělo rozbité zadní okno a prohýbané plechy na střeše, druhé ani nevím. To asi vyvázlo trochu lépe. Nejspíš jen ty plechy. A takhle to vypadalo dnes, to je v neděli ráno.
První fotka je z nedělního rána, druhá fotka je ze soboty. To už byli hasiči pryč.
V neděli jsem jela na mši svatou na místo, kde jsem před několika lety ministrovala. Ani špatně mi nebylo. Potkala jsem spoustu známých a pozdravila se s nimi.
V neděli odpoledne bylo vystoupení pro veřejnost. Hrála jsem Popelku, písnička Chtěla bych jednou. Měla jsem trochu strach, že zapomenu slova. No, jedno jsem si změnila. Nechtěně. Ale stalo se. Už se to nedá napravit.
A pak už jsem jen sledovala pěvěcko-herecké výkony ostatních. Já jsem pak zpívala jen se sborem.
Jinak jsem zpívala jako první. Aspoň jsem to měla rychle za sebou.
Po vystoupení se už začalo balit a uklízet. Domů jsem dojela po půl sedmé. Vybalit, uklidit, umýt a najíst se.
No jo, víkend a celý týden je zase pryč. Už jen čtyři týdny práce a pak zasloužená dovolená.
Takže krásný další týden roku 2022. Dejte pozor na bouřky.
Vaše unavená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat