Užívala jsem si. Po dvou týdnech jsem znovu sedla na koně. A dostala jsem pořádně do těla. Však jsem to potřebovala.
Přijela jsem busem a přišla jsem pěšky. Trenérka už tam byla. Zeptala jsem se, koho si mám nachystat. Vyhrál to opět Artur - Zebra. Nachystala jsem si ho, s pomocí trenérky, asi spěchala. Sedlo i bylo dotaženo, nauzdila jsem sama.
A šlo se na jízdárnu. Trochu jsem bojovala. Trochu víc. Jako vždy. Na jízdárně jsem si i zaklusala, i zacválala. A málem jsem letěla k zemi. Naštěstí jsem to vždycky ustála. Objela jsem si jízdárnu, udělala velký kruh, diagonálou změnila směr a byla jsem předána pod vedení pána s Granitem.
Jelo se na vyjížďku. Čím jsem si to zasloužila? Zpočátku jsem měla trochu strach, ale zvládla jsem to. Znovu přikládám mapu cesty. Je to jen přibližné.
Hezké, že?
Zvládla jsem Arturovi několikrát zarazit žraní. Asi čtyřikrát jsem si zaklusala aniž bych spadla. Projela jsem mezi dvěma stromy, které byly docela blízko sebe. Jen jednou jsem trefila kolenem strom a musím říct, že mi to stačilo.
Projížďka byla nádherná. Sluníčko svítilo, proletěla jsem roštím, ometla spoustu pavučin a kdybych neměla mikinu, tak bych byla i poškrábaná od šípku. Užívala jsem si to mnohem víc, než posledně.
Děkuji moc za ochotu a společnost pána a Granita.
Už aby bylo zase pondělí.
Pak zpátky do stájí, odsedlat, ostrojit, vše zkontrolovat a odměnit. V ohradě se Artur trochu splašil a neudržela jsem ho. Utekl i s vodítkem. Nechala jsem ho uklidnit se a mohla jsem mu oddělat vodítko. Utekl mi totiž i s tím. Naštěstí se nikomu nic nestalo.
Takže dneska jsem málem dvakrát spadla až na zem a ujela na projížďce přes šest kilometrů. Prostě krása. Bolí mě kotník, zadek a nevím, co ještě, ale stojí mi ti za to. Tohle mi totiž nikdo nevezme.
Vaše řádně projetá a vyvenčená Vanimaré
P. S.: K nadpisu, cítila jsem bolet na patě, ale nic to není.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat