Zase nová zkušenost

Zkušeností není nikdy dost. Člověk, ať chce nebo ne, se učí celý život.

Dneska jsem se podívala pod ruce kováři. Dojela jsem do stájí a byl tam. Zrovna pečoval o zadní kopyta Artura.

Přezula jsem se, chystala si věci, ale byla jsem zaražena. Ernest půjde taky na "pedikúru". Tak jsme chvíli s kolegyní koukaly a pak se i zapojily.

Prvně přidržovala Artura kolegyně. Přední kopýtka má Artur podkovaná. Kolegyně podržela pravou přední, já levou přední. Postupně nám byly podávány instrukce. Myslím, že jsme to obě se ctí zvládly. Napoprvé.

Po prvním podkovaném kopytě se mi pěkně třásly ruce. Od té námahy. Pan kovář byl velmi milý, sympatický a vše krásně vysvětlil. Užili jsme si kopec srandy.

Pak šel na řadu Ernest. Tomu se jen kopýtka trochu ořízla. Není podkován. Prvně přední levá a zadní levá. Držela kolegyně. Pravá strana zůstala na mě. Mám z toho i nějaké to video.

Přední jsem s Erniem zvládla, zadní byla trochu (víc) horší. Asi třikrát mi cuknul, z toho dvakrát jsem ho pustila. Nakonec jsme to ale všichni zvládli. Odvedla jsem si Ernesta hned k úvazišti. Trenérka mi přinesla potřebné věci, já si jen došla pro helmu. Očistit, Ernest byl celý od bláta, osedlat nauzdit.

Dozvěděla jsem se taky, že po podkování by kůň neměl jezdit. My jsme teda jezdili, protože jsme jen krokovali a jezdili na měkkém povrchu, takže snad se nic nestalo.

Nasedaly jsme na schůdkách a byly jsme dovedeny na jízdárnu. Procvičovaly jsme správný sed, prošlapování pat, pohyb rukou, jízdárenské povely. Jela jsem i slalom. Projela jsem ho třikrát. Poprvé bezchybně, podruhé a potřetí už jsem jeden kužel vynechala.

Nakonec jsem si na jízdárně vyzkoušela jen tak vysednout, prvně za stání, potom za kroku. Chvíli mi to šlo, chvílemi ne.

A závěrem hodiny vyla vycházka mezi ohrady. Krásné.

I když bylo pod mrakem, bylo krásně.

Pak už jen odsedlat, oduzdit, očistit, vyškrábnout a namazat kopýtka. To jsem dneska taky dělala poprvé. Každopádně s tím olejem na kopyta už jsem se setkala. Jednou jsem se do něj namočila v Arturově boxíku na čištění. Teď už vím, co to tak zvláštně vonělo.

Po očistě pamlsek a odvedení do ohrady. Rychlé rozloučení  Ernestem, protože byl nějaký nervózní. Úklid věcí, jejich uložení na místo a odjezd.

Tak jsem dneska nabrala další zkušenosti, jsem za ně vděčná. Každá chvíle strávená u koní je pro  mě velmi obohacující  nové zkušenosti a zážitky. Ani jedno mi nikdo nevezme. To už zůstane jen a jen moje.

Takže jdu pěkně odpočívat, kochat se skvělým unaveným pocitem a těšit se na další pondělí.

Dneska krasavec Ernest, už po práci. Už se těší do ohrady. Nakonec ani nechtěl ty poslední pamlsky, co jsem měla schované v kapse. Prostě si odkráčel na pastvu.

Vaše skoro kovářská Vanimaré