11.4. - 17.4.2022

Neděle velikonoční je skoro za námi. Týden utekl jako voda, pracovně byl kratší. A co se dělo?

V pondělí pět hodin práce. Přežila jsem v klidu i výtvarku. A odpoledne to byla naprostá dokonalá krása. Byla jsem jezdit. Měla jsem Ernesta a užívala jsem si. Zaklusala jsem si, několikrát jsem si i zacválala a dokázala jsem se udržet v sedle. Dokázala jsem ho z cvalu přibrzdit na klus a pak i na krok. Byla jsem tak krásně nabitá novou energií a štěstím, že se to nedá ani popsat. V jednu chvíli jsem totiž klusala i cválala bez lonže. Úplně sama. Více je v pondělním článku.

Po sprše a večeři jsem si četla a prohlížela fotky od koní.

Když už jsem byla u těch zvířátek, tak jsem nezapomněla na kocoura. Dneska se mi všemi čtyřmi postavil na stehna a nechal se hladit.

Do večera jsem četla. Usnula jsem brzy, nějak jsem zase odpadla.

V úterý dopoledne práce zpříjemněná vycházkou do přírody. Podařilo se mi vyfotit nějakého dravce.

Po obědě jsem si s kolegyní zahrála a pak jsem frčela do Brna na vyšetření. Jak to dopadlo jsem popsala hned v úterý.

Cestu tam i zpět jsem zvládla celkem v pohodě. Jen domů jsem jela nějakou mimořádnou linkou. Asi měla zpoždění. V Rosicích jsem se hodně z dálky podívala na Ernieho a Artíka. Možná to byla taky Orphea nebo Granit nebo taky Sandra. Na tu vzdálenost jsem je opravdu nepoznala. Ale potěšila jsem se aspoň myšlenkou.

Doma jsem vlastně řešila, co jíst můžu a co ne. Stejně jako před půl rokem. Tentokrát ta dieta vypadala trochu lépe a přijatelněji. Jen nemůžu hrášek, pšeničné a žitné výrobky. Což je skoro ve všem, že?

Do večera jsem si četla a brzy jsem znovu odpadla.

Ve středu dopoledne práce. Přežila jsem čtyři hodiny a spěchala k zubaři. Bylo také jedno loučení před mateřskou. Všichni si dávali zákusky a já se koukala. až tak moc ne, dostala jsem speciální příděl.

Po návštěvě zubaře, kdy jsem měla zase umrtvenou půl pusy, jsem se konečně naobědvala a šla s kolegyní na čaj. Následně jsem vyrazila na nákupy. Musela jsem si nakoupit všechno pro sebe, abych měla vše bez lepku a laktózy. Je to otrava. Obdivuji lidi, kteří s tím žijí celý život. U všeho číst složení, přemýšlet, jestli jo nebo ne. Je to docela drahé, dražší než běžné potraviny.

Večer jsem byla na mši svaté. Po několika letech jsem nebyla u přijímání. Hostie jsou vyráběny z pšeničné mouky. Byl to hrozný pocit. Dostala jsem po víc jak dvaceti letech "jen požehnání". Přiznám se, obrečela jsem to přede mší.

Večer jsem koukala na Četnické humoresky.

Ve čtvrtek jsem vstávala jako do práce. Jela jsem do Brna na Missu chrismatis. Po třech letech. Těšila jsem se. Jen jsem opět nešla k přijímání svátosti, ale jen pro požehnání. Byla jsem s tím smířenější než ve středu.

Cesta do Brna byla docela zajímavá. Řidička jela jako h....o, jak kdyby nás ukradla a ještě byla na některé lidi nepříjemná. Do Brna jsem dojela s čtvrthodinový zpožděním.

Před mší jsem ještě navštívila obchod a koupila si bezlepkové hostie, burzičku a dvě svíčky pro kolegyně k narozeninám.

Ze mše jsem utíkala na vlak, abych nemusela čekat další hodinu. Pět minut před odjezdem jsem cvakala jízdenku. Cesta měla dva přestupy. V posledním autobuse jsem kecala s řidičem. Ten pohled, když mě poznal... Prý, že ještě žiju. 

Oběd jsem měla doma. Opět výbornou chutnou rybičku s bramborem a špenátem. To abych měla k obědu něco zeleného.

Po obědě velký úklid, vysávání, chystání na návštěvu. Zajela jsem si, autobusem, do lékárny a do obchodu. Dojela jsem zpátky domů a zjistila, že jsem něco nekoupila. Tak honem do zeleniny. Neměli. Ukecala jsem bráchu, aby mi to zajel koupit. Mě už se tam nechtělo. Nacestovala jsem se ažaž. Navíc jsem se už chystala na mši svatou. Předtím jsem si nechala požehnat burzičku a svíce.

Pak už jsem burzičku umístila na oltář a tam zůstala celou  mši svatou. Domů jsem ji nenesla, protože je v ní Kristus na zítřek. Celou mši jsem trnula, jestli jsem tam ty hostie dala dvě. U přijímání jsem to zjistila a ulevilo se mi. Přijímala jsem jako poslední. A tak to nejbližší tři týdny bude.

Liturgii jsem prožívala. Slyšela jsem Římský kánon v plném rozsahu. Děkuji. Po mši byla krátká a výstižná adorace v Getsemanské zahradě.

Doma jsem si dala večeři a zjistila, že budu muset zase do obchodu. Dojde mi bezlepkový chleba. Pak nebudu mít co jíst a na co mazat bezlaktózové máslo a sýr. To je další nevýhoda mé diety. Snad to pomůže.

Aby bylo trochu jasno, Bezlepkovou dietu nemám, ale mám v jídle vynechat pšenici a žito. Obě složky jsou velmi často v běžném pečivu. O obyčejném rohlíku si můžu nechat zdát. Zase a pořád.

Do večera jsem četla Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě.

V pátek jsem odmítla zapínat počítač. Vydržela jsem to až do večera. Vlastně až do sobotního večera.

Většinu pátku jsem si četla. Ve tři jsem byla na obřadech a pak jsem si opět četla.

V sobotu jsem před obědem vyrazila na výlet. Autobusem do Senorad a pak pěšky domů. Myslela jsem, že jsem za tři hodiny doma. A byla bych, kdybych šla sama a svým tempem. No, cesta ve finále trvala čtyři hodiny. Cestou jsem trochu fotila. Zkusila jsem si panorama, užívala si vítr ve vlasech, šumění ve větvích, zpěv ptáků a později i řeky. 

Doma jsem si pak dala jen polívku a trochu si oddychla. Následně jsem vyrazila na vigilií. Škoda, že nebyl Římský kánon. A křestní píseň.

Cestou domů jsem se stavila za kocourem. I když je pravda, že celé tři dny se promenáduje u nás na okně a nechá se drbat.

Večeřela jsem docela pozdě. Skoro až o půl deváté.

V neděli dopoledne mše svatá. Zpívala jsem. Musela jsem. Po přijímání jsem už nahoru nešla.

Do oběda jsem si udělala salát a pak jsem si četla.

Odpoledne jsem vyrazila na túru. Už jsem ji jednou šla a tentokrát jsem si ji opět ozvláštnila. Objevila jsem jeskyni. Nečekala jsem ji tam. Konečně jsem taky viděla kvést podběl. Vím, že v okolí roste a to je důležité. Hlavně to nikomu neříkat, nebo tam dlouho kvést nebude.

Kytek jsem fotila samozřejmě víc. Jen nevím, jak se jmenují. Škoda. Podběl je ta poslední.

A tady je cesta k jeskyni. Nebyla moc hluboká ani vysoká. Taková malá díra ve skále. Dostala jsem se i nad ni, kde jsem sebrala pár kamínků na malování. Kopec nahoru to byl pěkný a o to těžší bylo dostat se dolů.

Doma jsem snědla hromadu věcí, jogurt od Alpro firmy, kukuřičné lupínky a pár mandlí. Chvíli jsem si tak četla a u večeře jsem koukala na film.

A to bude pro dnešek asi všechno. Přeji krásný Velikonoční oktáv, ženám a dívkám slušné koledníky, aby si mohly k obědu taky sednout. Užívejte sluníčka a zítřejšího volna.

Vaše uchozená Vanimaré