21.3. - 27.3.2022

Týden je za námi a před námi je další. Částečně už dubnový. A co se dělo poslední celobřeznový týden?

Tak týden začal zcela netradičně. Děti nešly do školy, učitelky se jen pozdravily a šly taky domů. Já jsem si udělala jen nějakou práci a po osmé jsem byla taky doma. Pěkně začal týden, že?

Takže dopoledne jsem četla a dočetla jsem poslední dvě kapitoly Františkánské Máří Magdalény. Krásné to bylo.

Odpoledne jako každé pondělí jsem vyrazila ke koním. Jak to probíhalo je napsáno v článku z pondělka. Užívala jsem si to. Bylo to krásné, neopakovatelné, dokonalé, úžasné....

Den mi však zkazila skutečnost, že jsem si nemohla dát sprchu. Přestal fungovat kotel na teplo a teplou vodu. I topení selhalo, tak jsem musela v pokoji topit elektrickým topným tělesem. V úterý jsem teda náležitě smrděla. Přes noc jsem trochu vyčuchla.

V úterý dopoledne práce. Na obědě trochu nevolnost, ale dojedla jsem potom ve třídě. Po výuce jsem si zahrála s kolegyní a zazpívala. Potom jsem šla ještě do Zásilkovny pro jednu zásilku z Karmelitánského nakladatelství. Jedná se o tři knížky. Modlitba s Biblí v ruce, další z katechezí do kapsy, Muž, který sázel stromy a Světlo pro duši od Bruna Ferrera. Tři nádherné publikace. Více v článku ze středy.
Odpoledne jsem si vyfotila bledulky na zahradě. Zkoušela jsem makro.

Do večera jsem četla. Vrhla jsem se na jednu z nových knih, Muž, který sázel stromy. Úžasný jednoduchý příběh. Zasloužil si záložku. Během půlhodiny jsem měla přečteno. Doporučuji všemi deseti. Hned jsem otevřela katechezi. 

Před večeří jsem si konečně dala teplou sprchu a umyla si vlasy. Při večeři jsem koukala na film. A do noci jsem opět četla.

Ve středu ráno byla krátká porada. A učila jsem jen část. Dvě hodiny jsem dětem dopřála informatiku. Jak byly šťastné.

Během těch dvou hodin jsem si zapsala do papírového koňského deníku poslední zápis a záložku do Záložkodeníku. A zbytek volna jsem si četla.

Musela jsem taky opět do Zásilkovny, tentokrát pro dva balíčky. Jeden obsahoval věci na knihaření a druhý knihy. Koupila jsem si na Knihobotu jednu knižní sérii od Věry Řeháčkové. O Zlatce. Četla jsem to již několikrát a ráda si to přečtu ještě jednou. Jen to vyřadili z knihovny. Škoda. Je to krásné čtení pro náctileté.

Odpoledne jsem šla s kolegyní na kafe a čaj. Svoje kafe jsem si dala až doma. Pak jsem se zase začetla. Než jsem šla na ten čaj, tak jsem koukla do knihobudky a našla jsem tam dva "poklady". Jedna je o ctnostech s biblickými příběhy, a druhá je o hlasu, zpěvu a pěveckém umění. Trochu víc historická, ale myslím si, že poučná.

Do pěti odpoledne jsem dočetla katechezi do kapsy. Pak už jsem utíkala na mši svatou. Zpívala jsem, nehrála jsem. Po mši jsem měla malou zkoušku na pátek. Nebude totiž zpívat sbor, ale já s několika holkama. Naštěstí jsme to všechny zpívaly už minulý rok a jen jsme si to připomněly. Stačilo nám na to dvacet minut. A nezapomněla jsem ani na kocoura. Pěkně jsem ho podrbala, až létaly jiskry. Statická elektřina je hrozná.

A ještě si na mě otvírá hubu. Má pěkné zuby, že?

Den jsem zakončila Četnickými humoreskami. Potom jsem si ještě chvíli četla.

Ve čtvrtek dopoledne práce. Odpoledne chvíli oddych a pak nábožko. Katastrofální. Někteří ani nevěděli, co slavíme o Velikonocích. Měla bych to napravit. Aspoň částečně.

Doma jsem si potom dala kafe a chystala se na další akci. Nezapomněla jsem ani na kocoura. Tentokrát si pro pohlazení nepřišel.

Jela jsem na zkoušku zpěvu. Z jedné zkoušky zpěvu jsem pak jela na druhou. Částečně šla. Musela jsem se doma stavit pro violu a mikinu, aby mi po cestě domů nebyla zima.

Na druhé zkoušce zpěvu jsem vlastně hlavně hrála. Domů jsem přišla až skoro o půl osmé. Rychle jsem se najedla, abych mohla číst. Četla jsem až do noci.

V pátek ráno práce. Před prací jsem si chvíli četla. Otevřela jsem Silmarillion. Je den zničení Jednoho Prstenu ve Středozemi.

Práci jsem přežila ve zdraví. Poslední hodinu jsme šli koukat na proměny přírody do přírody. Odpoledne jsem si doma chvíli odpočinula u četby. Pak jsem šla učit nábožko, zpívat na mši svatou, tentokrát jsem musela. Zpívala jsem Olejníkova propria. Celkem se to i podařilo. - jen můj dojem.

Ze mše do orchestru a z orchestru do kostela na úklid. Domů jsem se skoro doplazila kolem sedmé hodiny. Dala jsem si něco málo na zub a začetla se. Usnula jsem překvapivě brzy. Byla jsem dost unavená a učtení se mi zavíraly oči. Tak jsem to zalomila.

V sobotu ráno jsem šla na mši svatou. Byla tichá. Doma jsem si potom střídavě četla a něco dělala. Dočetla jsem knihu Syn lovce medvědů a pokračovala v Silmarillionu. Odpoledne jsem hlavně četla. Nezapomněla jsem na kocoura a kafe. U večeře jsem koukla na film a pak jsem zase četla.

V neděli se posouval čas a spalo se o hodinu méně. Tu hodinu bych potřebovala. Dopoledne jsem byla na křížové cestě, tentokrát jsem nečetla. A potom na mši svaté. Zbytek dopoledne jsem si četla. 

Odpoledne jsem si asi do jedné četla a pak jsem vyrazila směr příroda. Krásně svítilo sluníčko, ptáčci zpívali, bylo krásně na světě. Na chvíli jsem se zastavila u křížku za Kováříkem a podél potoka jsem sešla k řece. Procházku jsem zakončila dneska velmi krátkou adorací v kostele a spěchala na kafe domů.

Na procházce jsem několikrát zahučela po kolena do starého listí a jednou dokonce po pás. Musela jsem skákat z kamene na kámen, z padlého kmene na jiný a slézat skály jako horolezec. Paráda.

Po kafi jsem ještě jednou vyrazila ven, podívat se na požehnání nového hasičského auta. Krásná slavnost. Potom si všichni mohli auta prohlédnout. Jak to starší, tak to nové. Ještě je v něm čisto.

U večeře jsem se koukala na film. 

A to bude pro dnešek a celý týden asi všechno. Takže krásný další týden roku 2022.

Vaše Vanimaré