Historický román o první známé české kněžně z Mělníka (to jsem netušila).
Je to román, to znamená, že asi ne vše je pravda. Ale bylo to krásné. S Bořivojem se milovali, společně se nechali pokřtít na Moravě, nejspíš i v Moravě. Autorka sama v epilogu psala, že spousta věcí v knize jsou pouhé dohady.
Kapitola s názvem epilog měla trochu jiný obsah, než bych čekala.
Každopádně kniha je plná napětí, humoru a lásky.
Ludmila je první známou kněžnou v Čechách. Byla manželkou knížete Bořivoje a babičkou svatého Václava. Zemřela mučednickou smrtí zadušením vlastním šátkem. Jejími vrahy byli dva muži, Tunna a Gommon, poslaní její snachou Drahomírou. Zemřela 15. září 921 (letos je to 1 100 let od její smrti).
Svatá Ludmila je mojí patronkou, takže se snažím o ní získat nějaké informace.
Prý věděla, že zemře, ale neutekla před svými vrahy. Ti ji nechali pomodlit se, ale druhou prosbu prý nesplnili. Chtěla být sťata mečem. Nakonec byla udušena vlastním šátkem, který se stal jejím atributem.
To v knize nebylo. Z knihy vyplynulo jen, že porodila dva syny, později těch dětí v knize měla víc, myslím, že šest, tři syny a tři dcery. O svatém Václavu tam nebylo ani slovo, ale ke konci se objevila Drahomíra, která byla vdána za Vratislava.
Kniha stojí za přečtení. Je psaná velmi čtivě, čtenář často neví, pokud nezná historii, co se bude dít dál. Vůbec jsem netušila, že Bořivoj měl sestru, že byla na Moravě na Velehradě. Že tam Bořivoj s Ludmilou a Spytihněvem museli utéct před Strojmírovou vzpourou.... No jo, stále nevím všechno.
Vaše čtoucí Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat