.... Vlastně delší. Jako byste mě neznali, že? když se rozepíšu, tak.... jsem k nezastavení.
Rok 2020 je již skoro za námi. Zbývá několik málo hodin a proto bych jej chtěla tak trochu shrnout do jednoho článku.
Tento rok začal jako každý jiný. Ohňostrojem na náměstí a hromadou smsek s přáním krásného nového roku. Teď už je to rok starý a netrpělivě očekáváme ten nový. V lednu pokračovala práce, šerm, hraní a kafování. Vše plynulo poklidně a hladce. Zkoušky ve škole jsem zvládala. Jediné, co mi nešlo, bylo psaní diplomky. (Není dopsaná dodnes.)
Leden se přehoupnul v únor. Oslavila jsem narozeniny a měsíc plynul v poklidu dál. V šermu jsem se chystala na své první vystoupení.
V březnu se změnil život snad všech lidí. Stihla jsem své první šermířské vystoupení a následně jsem zůstala doma. Byla to středa 11. března, kdy se život jakoby zastavil. Aspoň tedy ten školní. Vypukla epidemie. Takže jsme všichni zůstali doma. Já se učila šít, šila jsem roušky a taky spodní šaty a vikingskou tuniku. A silně jsem se nudila. Raději bych chodila do práce, do šermu, orchestru, na mše svaté. Paty jsem vystrčila jen tehdy, kdy jsem šla nakupovat, nebo zalívat kvítka do třídy.
Tento režim bohužel totálně zasklil Velikonoce, což mě mrzelo asi nejvíc. Žádná slavnost. Během celostátní karantény jsem se dozvěděla, že půjdu zpátky do první třídy. (Možná to bylo před karanténou, teď už si to přesně nepamatuju.)
V dubnu pokračovala karanténa. Nestihla jsem odevzdat diplomku, takže jsem si studium prodloužila nejméně o půl roku. Ke státnicím jsem se taky nedostala.
Tak nastal květen. A s tím i návrat do práce. Po třech měsících. Měla jsem snížený stav žáků, ale i tak mi někteří dávali dost zabrat. Těšilo mě trochu, že půjdu do první třídy. U své teď už bývalé třídy jsem si nechala hodinu týdně.
V květnu jsem tedy nastoupila do práce a zůstala tam až do konce června.
V červnu jsem měla své druhé šermířské vystoupení. Přežila jsem ho s bolavým zadkem a malou rankou vedle levého oka. Tu jsem si způsobila na tréninku, kdy jsem se špatně kryla. No jo, Vani, musíš se snažit. Asi proto jsi pokaždé během bitvy první mrtvá.
Poslední víkend v červnu jsem jela slavit složení státnic svých kamarádů z teologie. Zúčastnila jsem si koštu vína a spala poprvé, vlastně podruhé pod širákem. A bylo to krásné. Potom jsem rozdala vysvědčení a vrhla se do prázdnin. Rozhodla jsem se, že si budu poctivě psát prázdninový deník. A taky mi to vydrželo. Překvapivě.
V první polovině července byla pouť. Zpívala jsem, prožívala jsem to. Na kolotoče jsem nešla. Během července jsem skoro každý pátek trávila v zámku a psala diplomku. Od března jsem však neměla zpětnou vazbu od vedoucího. Na přelomu července a srpna jsem odjela s rodiči na Šumavu. Bylo tam krásně. Prošla jsem se po Kvildě, došla k Čertovu jezeru, lanovkou vyjela na Špičák, znovu se vrátila k Boubínskému jezeru a prošla si Český Krumlov bez davů lidí. Podívala jsem se do vlčí obory v Srní, vyšlápla si na Kašperk, navštívila Čeňkovu pilu a viděla slavnou Jezerní slať. Šumavskou mrazovou oblast. Jeden oběd jsem si dala v Třeboni a dala si kapří hranolky. V Kašperských Horách jsem si dala výbornou kávu v Rosta Kafé.
Teď už jinou kávu popíjet asi nebudu. Ještěže mají e-shop.
V srpnu bylo plánované zrušení platformy Blog.cz, tak jsem se v půlce července přesunula jinam. Naštěstí se mi zachovaly všechny články. Jen u nich nejsou obrázky.
V srpnu jsem byla chvíli doma. Potom jsem se vydala do Polska. Nelitovala jsem. Projela jsem skoro celé Polsko a vykoupala se v Baltu (cca 10 minut). Navštívila jsem slavná poutní místa a také středověký hrad z červených cihel Malbork. Ten mě teda uchvátil. Snad se tam ještě někdy podívám. Setkala jsem se tak i s výstavou chladných zbraní, kde byl také vikingský meč. Po návratu už na mě čekala práce. Prvního září jsem se poprvé setkala se svými novými žáky. Postupně jsme se seznamovali asi týden. Pak jsem prožila trochu šok. Chytila jsem rýmu. To by nebylo až tak hrozné, ale totálně jsem při ní ztratila čich. A to už byl problém. Někdo by mohl namítat, že mám covid. Naštěstí to nebylo ono a po třech dnech a víkendu jsem mohla do práce.
Znovu jsem se zapojila do šermu, sboru a orchestru. Dlouho jsem se ale neradovala. Jen do konce září. Potom postupně odpadal šerm, sbor a orchestr. Všechno se postupně zavřelo. Včetně školy. Zase to byla středa, tentokrát 14. října. Naštěstí jen na měsíc. Po 17. listopadu jsem se do práce vrátila a vydržela jsem tam až do začátku Vánočních prázdnin. Co mi ale strašně moc vadilo bylo, že se nesmělo zpívat. Řekněte to zpěvačce. To je noční můra!!!!!
V říjnu, listopadu se nic moc nedělo. Práce on-line, několik on-line hodin, zadávání práce a neustálá kontrola.
V listopadu jsem dělala adventní věnce, ale moc mi to nešlo. Nějak jsem neměla tu správnou náladu.
V prosinci se pak konečně přidal i šerm a orchestr. Šerm jedenkrát, orchestr dvakrát. Obojí jsem si užila. Začala jsem i prožívat mše svaté v pondělí ráno. Jediné, co nebylo, byly adventní koncerty. Jen ty televizní byly a snažila jsem se je poctivě sledovat.
Přes Vánoce jsem byla převážně doma. Neodpustila jsem si ale mše svaté. První dvě jsem nezpívala, jen se modlila a poslouchala zpěvy. Pořádně si zazpívat jsem mohla jen doma a potom až na sv. Štěpána a Svatou rodinu.
Během roku jsem začala malovat kamínky. Většinou jsem se pochlubila. Trochu jsem šila, šermovala, hrála na všechny možné hudební nástroje, nakoupila spoustu zbytečností, ale radost z nich je obrovská. Taky jsem přečetla spoustu knih. Zakousla jsem se do všech knih od J. R. R. Tolkiena (pro mě je to génius), přečetla jsem Letopisy Narnie, Hraničářova učně a spoustu jiného. Taky jsem si oživila Karla Maye a jeho Vinnetoua. Plus dalších několik děl od tohoto autora (taky je to skoro génius, ale Tolkien je lepší).
Doufám, že nadcházející rok bude pro všechny lepší a klidnější. Takže přeji všem krásný nadcházející rok 2021.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat