Dočkala jsem se 10 minut samoty v domě. Tak jsem vytáhla housle a hrála. Po pěti minutách jsem chtěla vytáhnout i violu. Vytáhla jsem, ale nezahrála jsem si. Nějak to nerozchodila, chudák holka. Rozladila se. Na naladění jsem už bohužel neměla čas. Jen jsem se o to pokusila. Něco se podařilo, něco ne. Hrála jsem tedy hlavně na housle.
To bylo včera. Dneska jsem protáhla katanu a svoje nohy a ruce. Trochu to pozapomněly, to mávání mečem. Stejně jako prsty zapomínají psát na klávesnici.
Viola je naladěná a po pravdě naladit potřebovaly i housle. Byly nějak nízko. Bohužel jsem musela zapojit i klávesy. Na ty už nezahraju vůbec nic, ani svou oblíbenou 811 z kancionálu. To je hrůza. A to jsem si říkala, že po státnicích začnu zase hrávat víc. Myslím, že budu muset pořádně potrénovat doma, než půjdu do kostela na pedály.
Do kompletace všech hudebních nástrojů mi chybí jen flétny. Z toho příčka je v práci (nejspíš tam i dlouho bude). A ostatní jsem dlouho neviděla. Jen teď na fotce z dubna roku 2019. Na blogu publikována až teď.
Juu, a dokonce tam jsou i obě sopránové a příčné. To se jen tak nevidí. Ta mladší (dvoubarevná) sopránová je taky v práci. Dělá společnost příčné.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat