V pondělí práce. Odpoledne cvičení s kolegyní, odpočinek a kafe s mamkou. V úterý opět práce a odpoledne kafe s kolegyní. A objednala jsem si náramek z lávových kamenů. Večer jsem šla do šermu. Rozcvičku jsem zvládla, hutututu celkem taky. Jen jsem dvakrát skončila na zemi pomalu s vyraženým dechem. No jo, jeden šermíř si na mě vymyslel taktiku, kdy mě chytil kolem pasu a jednoduše mě položil na zem.
Pak jsme se dostali k samotnému šermu. Prvně klasický trojúhelník, tentokrát i s doopravdickým mečem. Pak se k tomu přidaly průseky a nakonec štít. Od toho štítu mám na rameni pěknou modřinu. Jinak jsem ho překvapivě unesla.
Ve středu opět práce. A odpoledne odpočinek s flétnami. Zahrála jsem si na všechny. Teda skoro. Vlastně jen na ty tři největší. Příčnou, altovou a tenorovou. A taky jsem si zacvičila. Večer jsem šla na mši svatou. A tam jsem byla trochu nemile překvapena. Opět se ke mši svaté hrála písnička, která se ke mši absolutně nehodí. Písnička, která se hrála a zpívala se totiž hodí jen a pouze k růženci. No, nějak jsem to přežila.
Ve čtvrtek opět práce. A začíná mě ta práce pěkně štvát. Proč to vlastně vůbec dělám? Pořád se rozčiluju, moji snahu nikdo necení... Řekněte mi, co bych jiného mohla dělat, a já to asi udělám. Odpoledne jsem si spravila náladu kafem a zákuskem.
Večer jsem šla na zkoušku sboru. Zpívalo se a hrálo, až jsem to všechno nevydýchávala. Jako vždy. A šermířskou rozcvičku dávám...
V pátek opět práce, krásná jedna volná hodina, kterou jsem zaplnila prací. Jak jinak, že? Opravit písanky a nachystat se na pondělí. Odpoledne kafe s mamkou a pak mše svatá a orchestr. Docela dost dobře jsem si zahrála. Zvládla jsem i čtyři béčka a pak i pět křížků. Do večera jsem četla Zaklínače. Předposlední díl. Jsem tak v půlce Věže vlaštovky. Pak už mě čeká jen poslední díl. Jen nevím, jak se jmenuje, ale přdpokládám, žev týdnu jej začnu číst.
V sobotu dlouhý spánek. Do půl deváté. Pak úklid a pohřeb. Karla Gotta. Většinu času jsem se držela, ale jak pustili píseň Už z hor zní zvon, měla jsem co dělat, abych nebrečela. Krásná mše svatá, důstojné rozloučení...
Odpoledne jsem vyběhla na zahradu, posbírala ořechy a uřízla si tyč na šerm. Teď musí trochu vyschnout. Večer jsem šla na florbal. Po velmi, velmi, velmi dlouhé době. Hráli jsme jen v osmi. A dala jsem si 16 gólů. Vani, ty ses činila. A taky jsem schytala pěknou ránu do stehna. Snad nebude modrák. Přežila jsem bez úhony. A pak chystat na velkou cestu.
Velká cesta začala docela špatně. Celou cestu, to znamená dvě hodiny, mi bylo nehorázně špatně. Jela jsem do Třeště a do Růžené zpívat. Působí tam rodák od nás, kterému jsem se sborem zpívala na primici. Cesta tam byla hrozná. Písničky nepomáhaly, spát nějak nešlo.
Mše svatá byla v pohodě. křtiny byly dvoje, všechno jsem zazpívala a skoro všechno zahrála. Pak jsme šli na oběd, podívat se na betlémy a do Pečovatelského domu. Nakonec jsme se usadili na faře. Cesta domů byla už více méně v pohodě. Zpívalo se, pilo se víno... (Vanimaré....!!! Ne, já jsem nepila.) Nechtěla jsem riskovat nějakou tu nevolnost.
A dojeli jsme dobře. Viola to taky přežila. Zatím její nejdelší výlet. Uvidíme, kam se podíváme dál...
A to bude pro dnešek a celý týden všechno. Čeká na nás další pracovní týden, tak snad to nějak přežiju. Bolí mě nohy a nic se mi nechce.
Krásný týden přeji.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat