Tak konec roku se nezadržitelně blíží. Ten církevní starý už skončil a dnes začal nový. A co se dělo poslední týden liturgického roku?
V pondělí byla práce a odpočinek. Naštěstí jsem nikam nemusela jet. Po práci jsem sedla k učení. K liturgice. Večer jsem možná něco málo napsala. Ráno se taky venku objevil bílý poprašek sněhu. Dopoledne roztál. Škoda.
V úterý to bylo dalo by se říct stejné. Bohužel nevyšel čas na posezení s kolegyní, ale my si to vynahradíme.
Ve středu dlouhý den v práci. Navíc ještě prodloužený o pohovor s vedením o proběhlé hospitaci. Ráno mi snad kvůli tomu bylo strašně špatně. Ale všechno jsem zvládla. Pohovor taky dopadl dobře.
Večer jsem byla na mši svaté.
LITURGICKÁ POZNÁMKA: Byl jeden z těch jiných žalmů. Bohužel se zpíval tak, jak se zpívat nemá. Navíc byla votivní k Nejsvětější Trojici a ten žalm,který byl z knihy proroka Daniela. Tento úryvek (Dan 3, 62.63.64.65.66.67) se modlívá v hodinkách v žáltáři prvního týdne. Takže jej znám.
LP.: K tomu bylo čtení z jedné z Mojžíšových knih. Konkrétně už nevím, ze které. No prostě liturgický mišmaš.
Ve čtvrtek opět práce. Naštěstí relativně krátká. I když jsem se musela až do večera věnovat stříhání vloček. Pak mě z těch nůžek dost bolel palec. Ale v hraní na violu a housle mi to snad nebude bránit.
Večer jsem šla na zkoušku sboru s liturgickou pod paží. Ve volných chvílích jse se začetla.
A říkám si, že i když to nedám na poprvé, tak si to velice ráda zopakuji, protože jak říkávám, předměty, které mě baví si klidně dám ještě jednou (týká se to i církevních dějin starověku a středověku).
Pak jsem se asi do půl desáté učila. Nic jsem nenapsala ani neřešila.
Do čtvrtka jsem vlastně napsala aspoň kousek příběhu z pohledu Bera. Ve čtvrtek jsem to nějak nestihla.
V pátek opět práce. Naštěstí zpříjemněná společnou hodinou hudební výchovy. Pak následovala kávička s mamkou, mše svatá a orchestr. Orchestr byl docela dlouho. Odcházela jsem až kolem půl sedmé. Ale na druhou stranu nebyl katechismus, tak jsem nemusela spěchat. Jen jsem spěchala do postele.
Na mši jsem nic zvláštního neviděla. Asi už jsem si zvykla na všechny výstřednosti...
V sobotu jsem vstávala po čtvrté hodině. Jela jsem opět do školy a docela jsem se těšila. Jen to vstávání bych si ráda odpustila. Bohužel, možná bohudík, jezdím do Olomouce na devátou hodinu. A zrušili mi autobus, kterým jsem jezdívala loni. Tak musím jezdit o hodinu dřív.
Na druhou stranu si vklidu zajdu na mši svatou ke sv. Mořicovi.
Pak mě čekaly asi čtyři hodiny liturgiky. Užívala jsem si ji. Byly to poslední čtyři hodiny. Po těch čtyřech hodinách se psal test. Docela mě překvapil, protože tam bylo hodně latiny. Musím se ji doučit!!!
Pak nám vyučující říkal správné odpovědi a zjistila jsem, že mám pravděpodobně jen tři chyby z patnácti otázek.
Vím, že jedna se týkala svátosti nemocných, druhá byla, co je to proprium, což jsem si špatně vyložila a tu třetí už nevím. Snad jsem to dala. Ale nevadilo by mi si to zopakovat. Učila jsem se ji ráda.
Pak jsem utíkala na autobus. Cesta zpátky byla delší, než cesta tam. Asi to bylo tím, že jsem nebyla schopná usnout. Moc světla okolo. U Tvarožné jsem sledovala aspoň z dálky bitvu u Slavkova. Pak už bylo Brno a další přesun na vlak. U nás jsem si pak všimla, že přijela parní lokomotiva. Bohužel jsem si schovala foťák. Takže žádná fotka. Fotila jsem nad Ivančicema slunce. S tím se pochlubím.
Trochu zamlžená...
Ve všehochuti ve složce Z autobusu jsou fotky tři. A poslední, viz níže, je asi nejkrásnější.
Je taková dramatická.
Doma jsem si dala kávičku a odpočívala.
V neděli jsem byla ráno na mši. A nezapomněla jsem si vzít adventní věnce na požehnání.
Mše probíhala celkem normálně. Nic moc extra zvláštního nebylo. Možná jen to, že jsem měla problém zpívat. Zase na mě leze nějaká nemoc.
Odpoledne jsem byla na koncertě. Bylo asi pět vstupů a z toho jsem byla na čtyřech. Super. Žádný odpočinek. Vanimaré je neunavitelná.
I když unavená jsem už dost. Škola, práce a koncerty.
Po návratu ze studeného kostela jsem si dala kafíčko a pomohla mamce s pečením.
A to už bude pro dnešek asi všechno. Takže krásný první týden liturgického roku a adventní doby 2017.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat