Rozloučení

Jakoby to bylo včera, co jsme si Tě přivezli z Tasova.

Jakoby to bylo včera, co jsem začala jako dvanáctiletá s tvým výcvikem. Skoro hned jsi uměl sedni a dej pac. To Tě naučila babička.

Jakoby to bylo včera, co ses setkal s tím černým psem, který se Ti zakousl do kůže. Ještěže jsi ji měl tak chlupatou.

Jakoby to bylo včera, co se na Tebe chodily dívat mé kamarádky.

Jakoby to bylo včera, co jsem s tebou šla za M. mu říct, že s ním chodit nebudu.

Jakoby to bylo včera, co jsme spolu chodili na Starou horu a na Kovářík. Taky ke křížku a na Lipno, kde jsi poprvé plaval.

Jakoby to bylo včera, co jsi dostal na Vánoce nový obojek a hned druhý den jsi ho přetrhl.

Jakoby to bylo včera, když jsi pokaždé štěkal, když jsem byla na zahradě.

Jakoby to bylo včera, kdy jsem Ti s kamarádkou lezla do boudy.

Jakoby to bylo včera, co jsem za Tebou chodívala vyplakat se kvůli úmrtí mých blízkých.

Jakoby to bylo včera, co ses vždycky bál očkování.

Jakoby to bylo včera, co jsem se bála, že na Silvestra utečeš z domu a ztratíš se.

Jakoby to bylo včera co jsme spolu sedávali na schodě do prádélky a Ty ses nechal dlouho hladit. Nebo na chodbě...

Jakoby to bylo včera, co jsi se pokoušel rozmnožit se s mojí nohou.

Jakoby to bylo včera, co jsem plakala, když taťka řekl, že se Tě zbaví. Tenkrát jsi udělal díru do fasády domu.

Jakoby to bylo včera..... Už mě nic nenapadá. Bylo mi tu s Tebou moc krásně. Věděla jsem, že to krásné jednou skončí. Ale děkuji Ti. Ukázal jsi mi, že stojí za to žít a radovat se z každého dne, který přijde. Opustil jsi nás náhle, bez možnosti přípravy, i když na toto se připravit nedá.

Byl jsi velmi statečný. Viděla jsem, že Tě to bolí, ale ani jednou jsi nezakňučel. Bojoval jsi do poslední chvíle...

Byl jsi s námi krásných čtrnáct let. O to těžší je teď loučení...

Tak se tam nahoře měj moc pěkně. My na Tebe budeme vzpomínat a doufám, že se tam nahoře taky znovu shledáme...