Dnešní svátek jsem už jednou komentovala. Už jsou to dva roky. Na článek se můžete podívat ZDE.
Chvíli jsem přemýšlela, kde jsem byla loni. Zjistila jsem, že v Pozořicích a že tam liturgie probíhala krásně a hlavně podle rubrik. Dneska jsem se dočkala opět pádu na zem a hluboko pod ni. Aspoň tam mi to v tuto chvíli přijde.
Mše začala hned velmi tradičně netradičně. Místo odchodu na vhodné místo se šlo rovnou k oltáři a sedes. Tam proběhly úvodní obřady a úkon kajícnosti. Když se při psaní tohoto článku dívám do Misálu na každý den liturgického roku a mám jen otevřený na svátku Uvedení Páně do chrámu (str. 1875) přemýšlím, kam vlastně ten úkon kajícnosti patří. On totiž nepatří nikam. Místo toho se rozsvěcují svíčky, kněz je požehná, připomene souvislost s Vánocemi a žehná svíčky. Samozřejmě je pokropí svěcenou vodou a pak se jde k sedes a následuje Sláva na výsostech Bohu.
U nás byla dost velká inovace. Zaprvé byl ten úkon kajícnosti, který by mělo nahradit kropení vodou. Zadruhé se svíce nezapalovaly, což by se mělo. Je to v rubrikách.
Po collectě vše probíhalo vcelku normálně. Jedno čtení, žalm, evangelium.
Po homilii byly vynechány přímluvy. Další věc, kterou stále nechápu. Proč? Proč se vynechávají? Aby se ušetřil čas? Je to nějaká "demo" verze mše svaté? Nejspíš ano.
Dva misály na oltáři... Asi jsem si zvykla, i když také stále nechápu proč. Stačí jeden. V něm je všechno. Teď myslím Mešní řád, ve kterém jsou zpívané preface i části eucharistických modliteb. A taky mohla být aspoň třetí eucharistická modlitba, když už je ten svátek.
Hned na začátku jsem měla problém s vybranou písničkou. Nevybírala jsem ji a ani jsem nic nezpívala. Dorazilo mě to. Chtělo se mi plakat a taky jsem plakala. V tomto stavu většinou nejsem schopná zpívat a ani jsem nebyla.
Vybrána byla písnička 810, což je Mariánská. Je pravda, že se v ní zpívá o Simeonovi, jak mu Maria vložila do sukou Krista, ale to nic neznamená. Tento svátek je především, ano PŘEDEVŠÍM svátek Páně. Tudíž by se měla zpívat vhodná píseň k Pánu Ježíši. V diektáři pro varhaníky jsem si přečetla, že by se měla zpívat píseň 218. Ta je vánoční. Ale tento svátek má spojistost v Vánocemi. A myslím, že touto písní by to bylo dost jasně řečeno.
Písní 810 se naznačilo, že svátek je Mariánský, což dříve bylo, ale když si důkladně rozebereme název svátku, musíme uznat, že je svátkem Páně. Píseň přijímání 712 bych ještě snesla. Ta je z oddílu K Pánu Ježíši, ale o to víc mě dorazila píseň na závěr. 805. Typická Mariánská píseň, která se ani slovy nehodila. Nechápu... Proč?
Tak jsem se vypsala, ale radost mi to nepřidalo. A přitom jsem jí měla. Na tuto mši jsem se těšila. Možná je to trochu vůle Boží, že zrovna na takový svátek slavím své narozeniny, ale kéž by byla vůle Boží i to abych se dočkala krásné vhodné liturgie.
Ráda bych se také dočkala takového pohledu, co je na úvodní fotce. Jsem zoufalá... Zbývá mi se jen modlit.
Vaše zase o rok starší a zklamaná Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat