Tak nastal ten den, na který jsem dlouho čekala. Znovu jsem se postavila k oltáři a nesmírně jsem si to užívala.
Nervózní jsem byla. Bez té trochy stresu to nešlo. Přece jen, poslední svatbu jsem ministrovala kdysi dávno. Datum si nepamatuji. A při mši jsem ministrovala naposledy 19. června. Asi. Takže víc, jak dva měsíce. A obávám se, že taky na dlouhou dobu naposledy.Měla jsem texty. Naštěstí jsem je dostala v deskách a nemusela jsem cvičit na to, abych udržela misál. Přece jen trochu přibral. Nejsem si vědoma žádné chyby. Všechno probíhalo v pohodě a krásně. Krásné čtení si snoubenci vybrali, a kněz také úžasně kázal o prvních lidech.
Věděla jsem všechno. Nic jsem nezapomněla. I když jsem se opravdu bála, že si na něco nevzpomenu. Vzpomněla. Absolutně na všechno. Nic jsem nezapomněla. A byla jsem aspoň chvíli šťastná. Odpočinula jsem si od stresu z práce a školy. A od stresu z lidí kolem mě.
U oltáře jsem se už cítila lépe a nebyla jsem nervózní. Prostě jsem si to užila.
Krásněji to nemohlo začít. Ten školní rok.
Tak přeji krásný slunečný víkend.
Vaše duchovně obnovená a odpočatá Vanimaré
P.S.: Jsem zvědavá, jak dlouho mi to povzbuzení vydrží...
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat