A neděle je opět tu. Toto letí, že? Za tři dny je Štědrý den a všichni se můžou zbláznit, aby sehnali dárky.
A co se dělo? V pondělí jsem zamířila do Olomouce. Naposledy v tomto kalendářním roce, a naposledy na koleje. Cesta probíhala v pohodě. V prvním vlaku jsem potkala známého průvodčího, tak jsme pak na nástupišti povykládali asi pět minut, než mi dojel druhý vlak. V Brně jsem pak přestoupila do třetího a posledního vlaku a frčela směr Olomouc. Učila jsem se. Didaktiku vlastivědy. Večer jsem šla na svou poslední zkoušku sboru. Donesla jsem jim čokoládu a rozloučila se s nimi. Nechtělo se mi. Nechce se mi odcházet. Nechci odejít ze studií. Ale budu muset. V úterý byla na zkoušce z didaktiky vlastivědy a mám za …A. nečekala bych to. Odpoledne po jednom zapsání do indexu jsem šla se spolubydlící do města nakupovat dárky. Taky jsem byla na poslední studentské a zpívala jsem. I sólo. Pak jsem se s nimi vyfotila a ještě jednou se řádně rozloučila, poobjímala skoro celý sbor a s úsměvem na rtech a slzami v očích jsem odešla. Uzavřela jsem další krásnou kapitolu života. Pak jsem si šla s holkama sednou na chvíli do Mučírny v Olomouci. A večer jsem završila hrou na housle na přáni. Ve středu jsem byla na mši svaté na teologické fakultě a kolem poledne jsem psala poslední písemku z primární pedagogiky. Učivo jsem si přečetla nějaké dvě hodiny před testem. No což, snad to dám, myslela jsem si a taky že dala. Pak už jsem se mohla věnovat jen sobě a svým kuličkám a stužkám a špendlíčkům. A vzniklo z toho toto.
Tohle byla poslední kulička do jednoho velkého celku.
Ve čtvrtek jsem jela domů. Na jednu stranu jsem se těšila a na druhou se mi nechtělo. Poslední cesta z kolejí. Četla jsem si. O tom také vyšel ve čtvrtek článek. Přečíst si jej můžete ZDE. A týká se liturgie, takže kdo nechce číst, nechť nečte. Cesta byla trochu prodloužena pobytem v Brně. Vlak nabral nějakých deset minut a přípoj mi ujel. Využila jsem ovšem hodinu a šla přijmout svátost smíření. Domů jsem dojela skoro o půl druhé. Tak jsem si ohřála oběd a vrhla se na vybalování. Pak jsem si pustila pohádku Rebelku a pomalu u ní usínala. Pak jsem šla popřát několika lidem krásné svátky, předala dárek, který jsem dělala minulý týden a šla tvořit zase něco doma. Skoro jsem dodělala věnec, který jsem ovšem zapomněla samostatně vyfotit. Tak tu bude jen fotka celku. Ale to nevadí. Věnec jsem dodělala až v pátek dopoledne, kdy jsem si musela zajet do Ivančic pro špednlíčky, neb mi došly. Koupila jsem si rovnou dvě balení. Však ono se to neztratí. V pátek dopoledne a částěčně odpoledne jsem dodělala velký celek.
Pak jsem už utíkala hrát na varhany. Do zimy. Pak jsem zpívala na mši a čekala na zkoušku s orchestrem. Liturgie proběhla normálně. Žádný kopanec jsem neviděla. Třeba se poučili. Zkouška byla taky v kostele. Přežila jsem a možná i ve zdraví. Uvidíme za tři dny, jestli se na mé osobě nějak podepsala zima. Zatím nic nepociťuji. V sobotu jsem nešla hrát. V kostele se zpovídalo. Tak jsem se trochu prospala, pověsila závěs (na fotce výše) pověsila hvězdičku, kterou jsem dodělala v pátek v jedenáct večer a uklidila psovi na dvoře. Už se tam nedalo projít bez toho, aby na botě nezůstal voňavý pozůstatek. Hvězdička vypadá nějak takhle.
A nebyla jsem líná vzít si foťák, takže všechny fotky jsou foceny foťákem.
Dopoledne jsem v sobotu dělala svícínek. Zatím fotku nemám, neb se suší. Hvězdička už visí v okně. Pak jsem pomáhala s cukrovím, i ujídat. A naši si stěžovali, že zase moc žeru. Když nejím, tak se to nelíbí, když mi chutná je to taky špatně. ne dělám si srandu. Večer jsem byla na florbale. Bylo nás docela dost. Byl to taky poslední florbal na dlouhé tři týdny. Dala jsem si tři góly a spokojeně odešla domů. V neděli jsem byla na mši svaté. Hrála jsem ordinarium a verš před evangeliem. První část ordinaria se povedla. Bez chyby. Pak přišel na řadu verš před evangeliem. Taky bez chyby. Moje hraní pokračovalo Credem, kde už byly nějaké přehmaty, ale ty byly bleskurychle opraveny a mnohými nezaznamenány. Pak přišel horor. Sanctus. Ano, ten byl nejhorší. V pátek jsem to hrála nejvíc a pomalu, pěkně notičku vedle notičky. Super, začátek, kde jsem chybovala posledně se povedl. Tentokrát jsem se vysekala v poslední frázi a už se nevymotala. Zkusila jsem dát aspoň poslední akord, ale ani ten se neozval. Neměla jsem se kde chytit. Ale už to svým způsobem bylo jedno, když byl konec. Pak mě čekal Pater Noster. Ten až na první výměnu akordů se povedl. ta první výměna je rychlá a moje prsty ji nějak nezvládly. Taky musím docvičit. Agnus Dei byl v pohodě. Pak jsem ještě chvíli preludovala a měla jsem po hraní. Liturgii jsem nějak nesledovala. Jen jsem si všimla, že oltář stále v ignoraci. IGMR se stále nestalo bestsellerem. Přitom je to tak zajímavé. No, odpoledne jsem dodělávala jeden dárek. Takový jednoduchý svícínek. Návod jsem našla ZDE. A takhle to dopadlo.
Foceno foťákem, překvapivě. Na tom tácku jsem to dělala, zatím z toho ještě odpadávají krystalky, ale doufám, že se mi podaří sehnat lak ve spreji, abych to zafixovala. Odpoledne jsem jela do Hrotovic na koncert. Ne jen tak se podívat, ale i hrát. Koncert dopadl aspoň pro nás dobře. Poprvé jsem zahrátla celé tři takty od konce. Většinou jsem se tam vysekala a zahrála až posledná tón. O půl sedmé jsem byla doma u zapálených čtyřech svíček na adventním věnci.
A to bude pro dnešek asi všechno. Možná se v týdnu ozvu.
Tak přeji všem, co se dočetli až sem krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat