Druhá část povídky z literární soutěže. Příjemné čtení přeji.
Vaše Vanimaré
Na tváři jsem ucítila lehké šimrání slunečních paprsků. Když jsem se rozhlédla, viděla jsem kolem sebe domy města. Byla jsem trochu zmatená. Nebyla jsem oblečena do výstroje a výzbroje vojáka. Po boku se mi nehoupal meč. Na kůži jsem cítila jemnou látku letních šatů. Mířila jsem ke královskému paláci, k shluku ostatních obyvatel. Paní Ari povila syna. Dnes mu měli dát jméno.
"Elain, pojď za mnou."zavolal na mě Farda. Usmála jsem se na něj a s radostí jej následovala. Oba jsme se dostali dopředu. Pečlivě jsem si prohlížela paní Ari. Ještě jsem neměla tu možnost a tu čest se s ní setkat osobně. Byla neobyčejně krásná. Celá jen zářila. Její muž, princ Ber, stál hned vedle ní a láskyplně ji objímal kolem ramen. Jeho otec, LacRen, zahájil celou slavnost. Celému zástupu obyvatel ukázal svého vnuka, Arina. Pak se začalo hodovat a tancovat…
Já jsem to zvládla. - zastavila jsem se před polorozbořenou budovou. Nerozhlížela jsem se. Hned jsem vešla do budovy. Bylo tam trochu tepleji, než venku. Uvnitř nic nebylo. Všechno tehdy odnesli, když se celé město přesouvalo do nové lokality. Venku se opět pomalu stmívalo. - Ještě štěstí, že jsem došla za světla. V noci bych ji nenašla. Teď jen počkat, až mě najdou. - pomyslela jsem si a spokojeně se uložila k odpočinku na zem. Usnula jsem.
Farda se rychle blížil k budově. Vysunul nohy ze třmenů a prudce zastavil svého koně, během čehož seskočil a rozběhl se k budově. Jen zběžně nakoukl a shledal jen prázdnotu. Pocítil zklamání. Nenašel ji. Nejspíš myslel trochu jinak než Elain. Opět vsedl na koně a hledal nějakou sebemenší stopu. Objížděl budovu v soustředných kruzích. - Snad ji neminula. Možná ještě nedošla. Možná ji dostihli pronásledovatelé. - pomyslel si. - Já ji najdu, i kdybych měl jezdit stále dál od strážnice. - pomyslel si a pokračoval v jízdě. Vzdaloval se od budovy.
Takto jezdil celý den. Na večer se vrátil k budově. Čekalo jej nemilé překvapení. Okolo budovy stály dvě postavy. Třetí se k nim blížila. Farda opět seskočil z koně a potichu se k nim blížil. Rozmlouvali spolu.
"Je uvnitř?"zeptal se ten vlevo.
"Nejspíš ano. Dovedly nás sem její stopy. Doufejme, že má plánek stále u sebe."odpověděl mu ten vpravo.
"Dobře, jdi dovnitř a zabij ji. Moc toho ví."řekl ten, co přišel. Se svým komplicem se otočil zády k budově a spatřil Fardu. Farda neváhal, tasil meč. Měl na své straně výhodu překvapení. První z útočníků padl k zemi během chvíle. Druhý, který vynesl ortel smrti nad Elain, byl zdatnější. Meče se střetly. Útočil. Farda se musel bránit, ale doufal, že souboj brzy skončí.
"Nevyhraješ."pousmál se, "Já jsem totiž porazil i vaši krásnou princeznu."
"Nevěřil bych si tak moc."odpověděl mu Farda a roztančil se.
Někdo vešel do budovy. Nenápadně jsem se podívala. Postavu jsem nepoznala. Blížila se. Nejspíš doufala, že jsem buď v bezvědomí, nebo spím. Nahmátla jsem dýku. Postava došla až ke mně, sklonila se. Na krku jsem cítila dotek chladné oceli. Neváhala jsem. I přes únavu jsem protivníkovu ruku odmrštila a druhou rukou, ve které jsem měla dýku, jsem se vrhla do protiútoku. Bodla jsem. Neznámý zachroptěl. A svalil se vedle mě na zem. Pak jsem začala vnímat zvuky z okolí. Venku se odehrával šermířský souboj. Nedokázala jsem vstát, zkoušela jsem to, ale po několikátém nezdařeném pokusu jsem to vzdala. Pokoušela se o mě mdloba. Chtěla jsem počkat, chtěla jsem vědět, jak souboj dopadne. Byla pravděpodobnost, že už nikdy neprocitnu. Nechtěla jsem…
Farda se bránil. Nic jiného mu nezbývalo, pokud chtěl zachránit Elain. Pak to zaslechl. Dusot koňských kopyt. Neváhal a zaútočil. Příjezd jezdů domobrany Farda nevnímal.
"Ještě jsme spolu neskončili."zakřičel jeho protivník a zmizel v lese. Farda si oddechl, vběhl do staré strážní budovy a rozhlédl se. Uvnitř už byla skoro tma. I tak brzy rozeznal dvě ležící postavy. Jedna, ta více uprostřed, byla podivně zkroucená. Druhá se choulila těsně vedle stěny. Farda skoro přestal dýchat. - Snad jsem nepřišel pozdě. - prolétlo mu v myšlenkách. Čím déle byl v budově, tím víc detailů obou postav rozeznával. Brzy poznal, že Elain leží u stěny. Odsunul druhou postavu a rychle se k ní sklonil. - Ještě dýchá. - blesklo mu hlavou. Vzal ji do náruče a vynesl ven.
"Jak je jí?"zeptal se Rdane.
"Ještě žije."odpověděl mi Farda, "Děkuji, bylo to na poslední chvíli. Uvnitř je jeden z útočníků."
"A ten třetí?"
"Utekl, když vás spatřil."
"Odvez ji do města, ať se o ni postarají."převzal ji Rdane, dokud Farda nevsedl na koně. "Pošlu s tebou dva vojáky. Se zbytkem pojedu hledat toho třetího."podal Elain Fardovi.
"Dobře. Děkuji, Rdane."Farda pobídl koně a se dvěma vojáky zamířil do města. Jeli opatrně. Okolo nich již zavládla noc. Skoro neviděli na cestu. Museli si počínat obezřetně. Farda jel mezi vojáky, před sebou měl posazenou bezvládnou Elain. Jeli celou noc, bez odpočinku. Cesta se jim zdála nekonečná. Teprve za svítání spatřili první domy města. Všechno, kromě stráží, ještě spalo. Ještě jednu hodinu jim trvala cesta ke královskému paláci a ke královské léčitelce. Jezdci se sotva drželi v sedlech. Koně šli jen ze zvyku klást jednu nohu před druhou. U paláce na ně již čekala léčitelka se svými pomocníky. Okamžitě převzali Elain od Fardy a spěchali s ní do sousedního domu. Farda seskočil z koně a pomalu je následoval. Léčitelé se zavřeli v jedné místnosti. Farda si sedl ke dveřím a čekal. Doufal s hlavou v dlaních, že nepřijeli pozdě.
"Fardo, běžte si odpočinout. Elain nepomůžete tím, že tu budete sedět a ničit se."oslovil jej Ber, "Je v dobrých rukou."
"Teď ji nemůžu opustit."
"Pojďte, lehněte si vedle v pokoji a trochu se prospěte. Jakmile něco budu vědět, budete první, komu to řeknu. Měly byste si odpočinout."
"Dobře."souhlasil nakonec Farda. Unaveně vstal ze země a nechal se Berem odvést do pokoje. Sotva ucítil pod svými zády postel, usnul.
Co se děje? Ještě můžu myslet. Jak dopadl ten souboj? Jsem v zajetí? Jak to, že ještě žiju? - první otázky a myšlenky, které mě napadly po probuzení. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. - Byl to jen sen. - pokusila jsem se vstát. Pak jsem ucítila ostrou bolest v levém stehně. O levou ruku jsem se také nemohla opřít. Byla pevně sešněrována mezi dvěma dlahami. - Tak to asi nebyl sen, ale skutečnost. Ale…jak jsem se sem dostala? - ptala jsem se sama sebe.
"Dobré ráno, slečno Elain."pozdravila mě léčitelka. Ta nejlepší, jakou mohlo město poskytnout.
"Dobré ráno…"
"Jen si zase lehněte a já Vám všechno vysvětlím."vzala židli a posadila se na ni vedle postele. "Tak jistě si pamatujete souboj a smrt Oriho a Keyra."začala.
"Ano, jistě."
"Také útěk."pokračovala. Jen jsem kývla na souhlas. "Našli Vás ve staré budově na úpatí hor v lese. Našel vás přesněji řečeno Farda. I proti rozkazu Vás jel hledat. Pronásledovali Vás tři muži. Jednoho jste zabila nejspíš Vy sama. Druhého překvapit Farda a třetí utekl. Pronásledovali Vás nejspíš pro tohle."vzala ze stolu pouzdro na papír. "Ne, neotevřela jsem je, ale vím, že určitě není Vaše."
"Ztratil to jeden z útočníků. Je to…"
"To si nechte pro krále, ať se zbytečně neunavujete mluvením."položila pouzdro opět na stůl. "Budu pokračovat. Rdane vyjel hledat jak Vás, tak Fardu. Našel ho právě včas. Jinak byste ani jeden už nežili. Rdane se pak vydal hledat toho, co utekl a Farda vás dopravil sem. Měla jste sečnou ránu na stehně. Naštěstí nezasáhli tepnu. A také máte zlomené předloktí. Pár týdnů budete mimo službu. Tak to je ode mne všechno. Ve vedlejším pokoji na Vás čeká Farda. Zavolám jej."léčitelka vstala a opustila místnost. Za chvíli se ve dveřích objevil Farda. Nejistě vešel. Posadil se na židli vedle postele.
"Ahoj."pozdravila jsem ho. Usmál se a chytil mě za zdravou ruku. Chvíli jsme mlčky seděli.
"Měl jsem strach. Nemusela jsi to dělat…"
"Situace si to žádala. Můžeš prosím zavolat krále a důstojníky?
"Hned?"zeptal se. Souhlasně jsem kývla. "Měla bys odpočívat."
"Nemělo by se to odkládat."naléhala jsem. Farda vstal a předal vzkaz léčitelce. Brzy se všichni žádaní dostavili do místnosti. Ukázala jsem jim důvod toho všeho. Všechno jsem jim dopodrobna vyprávěla. Po hodině, kdy jsem mluvila, mi poděkovali za obětavost a s plánkem v rukách opustili místnost. Zůstal jen Farda.
"Děkuji ti, za všechno."
Žádné komentáře:
Okomentovat