Tak Velikonoční oktáv končí. Je to škoda.
Dneska přidávám fotku výrobku, který jsem dělala na Velikonoce. Na věnci asi šest hodin práce a vajíčka byla do půl hodiny.
V pondělí jsme měli všichni volno. Ráno jsem byla na mši svaté a po ní jsem lehce dostala na zadek. Nenechala jsem si našlehat moc. Večer jsem jela do Olomouce. V úterý jsem byla dlouho ve škole. Od osmi do jedné. Večer jsem byla na mši. A to byl celý můj školní týden. Od středy jsem měla volno a slastně se flákala. V pátek jsem byla za svým duchovním správcem konzultovat Velikonoční vigilii. Samozřejmě jsem odešla s pocitem, že všechno, co dělám, dělám špatně já a ne oni. Bohužel, já mám pravdu. Ale oni to nepochopí. Škoda krásné liturgie. Moje liturgické srdce nejspíš vykrvácelo během Velikonoc. To, že nevykrvácelo, jsem se dozvěděla v pátek. Byla jsem chvíli hrát. Ano, ministranti opakovali stále ty stejné chyby. Večer, po mši svaté, jsem byla ještě hrát v orchestru. V sobotu jsem byla dopoledne hrát. Odpoledne jsem byla doma. Večer jsem šla po dvou týdnech na florbal. Docela jsem si zahrála. Bylo nás jen osm a ještě jsme na jednoho půl hodiny čekali, vlastně jsme čekali na dva. Tak jsme hráli jen hodinu, ale bohatě to stačilo. V neděli jsem hrála. Kyrie, Gloria dobrý. Skoro bez chyby. Credo už bylo horší, ale vysypala jsem se až v poslední frázi. Svatý a Beránek skoro bez chyby. Taky se divím, že jsem to zahrála. Měla jsem malou debatu s jistým člověkem, který si myslí, že může všechno řídit. Trochu jsem ho vyvedla z omylu. Mě rozkazovat nebude. A pokud ano, tak si všechno může dělat sám. Třeba i hrát na varhany. Ne, tak to ne, těch já se nevzdám. A jsem ráda, že mám aspoň jednoho zastánce. I když to asi číst nebude, tak mu moc DĚKUJI. Dneska mě ještě čeká balení kufru a odjezd do Olomouce. Loni touto dobou jsem se balila do Francie, Španělska a Portugalska. Bylo mi lépe. Neměla jsem nervy s lidmi, kteří kazí liturgii. Sama jsem ji částečně utvářela a byla její součástí. Dnes se na ministranty jen dívám a říkám si, co by se dělo, kdybych tam ještě mohla bývat já. Bylo by to na pohled lepší. Všechno krásné jednou skončí a mě vždycky zbydou oči pro pláč. Proč?
No, přestanu psát tento depresivní článek.
Přeji všem, kdo se prohrabali záplavou písmenek postavených do depresivních slov a myšlenek, krásný další týden roku 2014. A netruchlete. Doba Velikonoční pokračuje až do slavnosti Seslání ducha svatého a to je celkem padesát dní.
Vaše Vanimaré
P.S.: Dodávám ještě jednu fotku rostlinky, o které nevím, jak se jmenuje, ale je moc zajímavá. A jeden odkaz na písničku, která poslední dobou vyjadřuje moje pocity. Hlavne se jedná o slova Broken dream.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat