Tak, dlouho jsem se neozvala. Taky nebyl moc důvod se ozývat. Od té doby se toho moc nestalo. Jen jsem udělala zápočet ze speciální pedagogiky. To bylo teď v pondělí. Hned odpoledne jsem se dozvěděla výsledek a uspěla jsem. Od toho posledního úspěchu jsem se začala učit didaktiku angličtiny, kterou dělám od středy za týden. Část materiálu je v češtině, za což jsem ráda, ale ta druhá je v angličtině a to musím přeložit a pak se naučit. K tomu další moje vlastní výtvory z portfolia. No uvidíme. Jinak jsem cvičila na varhany a pokusila se preludovat. Docela jsem se u toho bavila. No odpoledne jsem odstrojila stromeček, teda spíš dva, druhý u babičky. Florbal nebyl, jako celý začátek ledna. Příští týden se snad už pohnu i jinak než na záchod, na mši, nohama po pedálech, prstama na klávesách obou varhanních manuálů a na tlačítkách klávesnice počítače a myši. Občas tedy procvičím prsty i na viole. Nic moc v týdnu a třech dnech se nic nedělo. Teď, když se koukám na Stargate Atlantis, přemýšlím, zda nemám nějakou pěknou fotku. Ale nejspíš ne. A když nějakou najdu, tak přidám. Zatím mě nenapadá, jakou. A teď už blbě planě kecám tak skončím.
Přeji všem krásný další neurčitý časový úsek, než opět podám hlášení.
Před chvílí jsem dokoukala díl Návrat marnotratného syna a strašně se mi zalíbilo Rononovo hlášení veliteli Atlantidy Richardu Woolseymu. Jasné, stručné a výstižné.
Tak a teď už opravdu konec naprosto nudného článku. asi trochu degeneruju.
Mějte se krásně.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat