Téma týdne: Velikonoce
Tak, dneska s menším zpožděním. Omlouvá mě snad to, že jsem byla celé odpoledne (tak od půl druhé do tří) v kostele a pak se musela sbalit do Olomouce.
Tématem byly Velikonoce.
Týden je opět pryč. V pondělí jsem byla na třech mších. Netradičně jsem všechny ministrovala. Po všech jsem dostala na zadek od kluků. Po jedné mši svaté jsem zjistila, že rocheta je dobré maskování. Asi tři kluci si mě vůbec nevšimli (vynahradili si to u nás doma
) No po obědě jsem si řekla, že se trochu prospím, ale nebylo mi přáno. O půl druhé se přihnala parta kluků od kostela a nenechali mě se vyspat. Bylo jich na mě pět a nechtěli ani vajíčka. Jen dvou metrovou stužku a štamprdli. Místo krásné Velikonoční říkanky si trochu popletli dobu a zazpívali koledu My tři králové. Nu což, byla jsem ráda, že někdo přišel, ale BUDIT MĚ NEMUSELI!!! Večer jsem odjela spokojená do Olomouce. Úterý byl den D. Moje krásná, nezkažená, ale bolavá osmička mě navždy opustila. Zákrok samotný vůbec nebolel. Jen tlak, který zubař vyvíjel na moji dolní čelist byl krajně nepříjemný, ale přežila jsem. Se spoustou rad a doporučení jsem opustila ordinaci. Moje spolubydlící, která se uvolila mě doprovodit, mi po cestě na koleje skočila do lékárny pro ibalgin. Celé úterý jsem se válela v posteli a pomalu přicházela k sobě. Trochu to bolelo, ale nebylo to až tak hrozné, jak jsem předpokládala. Ibalgin jsem si vzala akorát na noc. Večer jsem teda nakonec navštívila školu. Došla jsem si pro zápočet z Etiky. Středa proběhla v celku klidně. Až na to, že celé odpoledne jsem strávila na atletickém stadioně a "pomáhala s organizací". Dávám to do uvozovek, protože jsem tam do šesti večer stála jak tvrdé Y a koukala jak děcka běhají. Ve čtvrtek jsem odjela domů. Konečně. Místo sborové zkoušky jsem jela na mši svatou. Zpívat bych stejně nemohla. to jsem poznala v pátek. Zpívání se stehem v dásni se moc nedalo. V sobotu jsem ministrovala na svatbě (byl to jen obřad beze mše svaté) a odpoledne na pohřbu. Na florbal jsem nešla. Dostala jsem to zakázáno od pana doktora zubaře. Na atletických závodech jsem pochopila proč. V místě, kde dřív býval zub, to trochu silně nepříjemně pulzovalo. V neděli opět tři mše svaté. Při jedné jsem si odbyla svoji premiéru na varhany s alelujovým veršem před evangeliem. Varhaníci a zpěváci na konci dostali pochvalu před nastoupenou jednotkou (před celým shromážděním). Bylo to trochu narychlo secvičené, ale výsledek byl uspokojující. Na pedály jsem nehrála. To ještě neumím. Jeden kamarád ochotně zaskočil mé nohy a zahrál, co jsem chtěla. Odpoledne se u nás v kostele konalo muzikálové představení Tarsan (ne není tam chyba). je to muzikál o svatém pavlovi z Tarsu (odtud Tarsan). Já jsem ho bohužel neviděla. Musela jsem odjet do Olomouce.
) No po obědě jsem si řekla, že se trochu prospím, ale nebylo mi přáno. O půl druhé se přihnala parta kluků od kostela a nenechali mě se vyspat. Bylo jich na mě pět a nechtěli ani vajíčka. Jen dvou metrovou stužku a štamprdli. Místo krásné Velikonoční říkanky si trochu popletli dobu a zazpívali koledu My tři králové. Nu což, byla jsem ráda, že někdo přišel, ale BUDIT MĚ NEMUSELI!!! Večer jsem odjela spokojená do Olomouce. Úterý byl den D. Moje krásná, nezkažená, ale bolavá osmička mě navždy opustila. Zákrok samotný vůbec nebolel. Jen tlak, který zubař vyvíjel na moji dolní čelist byl krajně nepříjemný, ale přežila jsem. Se spoustou rad a doporučení jsem opustila ordinaci. Moje spolubydlící, která se uvolila mě doprovodit, mi po cestě na koleje skočila do lékárny pro ibalgin. Celé úterý jsem se válela v posteli a pomalu přicházela k sobě. Trochu to bolelo, ale nebylo to až tak hrozné, jak jsem předpokládala. Ibalgin jsem si vzala akorát na noc. Večer jsem teda nakonec navštívila školu. Došla jsem si pro zápočet z Etiky. Středa proběhla v celku klidně. Až na to, že celé odpoledne jsem strávila na atletickém stadioně a "pomáhala s organizací". Dávám to do uvozovek, protože jsem tam do šesti večer stála jak tvrdé Y a koukala jak děcka běhají. Ve čtvrtek jsem odjela domů. Konečně. Místo sborové zkoušky jsem jela na mši svatou. Zpívat bych stejně nemohla. to jsem poznala v pátek. Zpívání se stehem v dásni se moc nedalo. V sobotu jsem ministrovala na svatbě (byl to jen obřad beze mše svaté) a odpoledne na pohřbu. Na florbal jsem nešla. Dostala jsem to zakázáno od pana doktora zubaře. Na atletických závodech jsem pochopila proč. V místě, kde dřív býval zub, to trochu silně nepříjemně pulzovalo. V neděli opět tři mše svaté. Při jedné jsem si odbyla svoji premiéru na varhany s alelujovým veršem před evangeliem. Varhaníci a zpěváci na konci dostali pochvalu před nastoupenou jednotkou (před celým shromážděním). Bylo to trochu narychlo secvičené, ale výsledek byl uspokojující. Na pedály jsem nehrála. To ještě neumím. Jeden kamarád ochotně zaskočil mé nohy a zahrál, co jsem chtěla. Odpoledne se u nás v kostele konalo muzikálové představení Tarsan (ne není tam chyba). je to muzikál o svatém pavlovi z Tarsu (odtud Tarsan). Já jsem ho bohužel neviděla. Musela jsem odjet do Olomouce.Jejda, dneska je to nějaké dlouhé.
S přáním krásného týdne
Vanimaré
P.S.: Tématem na příští týden je Nejku....já to asi nenapíšu. Prostě téma č.27.
V.
P.P.S.: Místo, kde bývala osmička už mě nebolí. A je to super. Nejkulaťoulinkatější. Hurá, už jsem to napsala.
Tak tohle už je asi trapný.
V.
P.P.P.S.: Ještě jedna technická. V církevním roce trvají Velikonoce rovných 50 dní. Takže se radujte a netruchlete, že je po Velikonočních svátcích.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat