Svatba 1. část

Procitla jsem.

"Mám ji vzbudit, nebo ji vzbudíte vy."řekla Aca.

"Vzbudíme ji."odpověděl Fron. Někdo se usadil na postel. Chvíli bylo ticho a krásný klid.

"Ari, vstávat."řekl Jek, ale po tváři mě pohladil někdo jiný.

"Ari, vstávat."řekl Fron. Něco mě zalechtalo pod nosem. Ohnala jsem se a doufala, že někoho chytím. Byla jsem pomalá. Jekovu ruku jsem minula jsem o vlásek. Otevřela jsem oči.

"Mára arin. Nejsi jaká pomalá?"zeptal se mě Jek.

"Zkus několik týdnů jen ležet a nic nedělat a pak uvidíme, jak budeš rychlý."odpověděla jsem mu s úsměvem. Jek najednou vyskočil. Není divu. Štípla jsem ho do zadku.

Nebezpečí zatím zažehnáno 7. část

Byla jsem tak zaujatá okolní krásou, že mě mrazivý severní vítr málem poslal k zemi. Rychlejší, než vítr, byl Ber. S jeho pomocí jsem opět nabyla rovnováhu.

"Ari, můžeme pokračovat?"zeptal se mě.

"Jo, nic se neděje."ubezpečila jsem ho. Nastavil mi rámě. S ním po boku jsem pomalu vykročila.

"Nepřecenil jsem tě?"zeptal se.

"To zjistíš až na konci."odpověděla jsem mu, "Něco snad vydržím, ne?"usmála jsme se na něj. Chvíli jsme šli potichu.

"Pamatuješ si něco z léčení?"zeptal se potichu a kradmo se na mě podíval.

"Cože?"

"Nic, to byla hloupá otázka."odpověděl vyhýbavě.

"Klidně to zopakuj."pobídla jsem ho.

"Pamatuješ si něco z léčení:"

"Ne. Měla bych si něco pamatovat. Aca mě varovala, že si nic pamatovat nebudu."

"Říkal jsem, že je to hloupá otázka." Dlouhou dobu jsme opět nepromluvili. Pozorovala jsem ho. Nesl se jako páv. Možná se nosil takhle už dřív a já si toho jen nevšimla.

"Nevíš, jestli jsou nějaké zprávy od Velina a Narykela?"

"Všichni tě pozdravují, přejí brzké uzdravení a doufají, že je brzy navštívíš. Na Velina, jako krále, si zatím nikdo nestěžoval. Narykel s Meren se bude asi stěhovat. V Modrém Městě je už nic nedrží…"

"Jak to? Meren má přece dům?"skočila jsem mu do řeči. Zakroutil hlavou.

Nebezpečí zatím zažehnáno 6. část

Došli jsme k velkému domu. Dalo by se říct paláci.

"Tady sídlí král elfů. Momentálně je na cestách, takže ho asi nepotkáme."naklonil se ke mně Fron. Nestačila jsem se divit. Léčitelka Aca bydlela jen kousek od královského paláce.

"Tady je to."řekla Aca, přistoupila ke dveřím a otevřela nám. Vstoupili jsme do menšího domku. Byl podobně vybaven jako ten, který jsem musela opustit. Aca nás vedla po schodech nahoru a do 'mého' pokoje, kde strávím následující polovinu tohoto měsíce. Pokoj byl skromně vybaven. Uprostřed byla jedna vyšší postel. Hned za dveřmi jsem našla druhou postel. Stůl, který byl pod oknem, přetékal různými lejstry. Některé papíry se na stole 'neudržely' a válely se na zemi. Pod ním, byla polička plná nádobek různých bylin. Na stolku vedle vyšší postele byly nástroje potřebné k různým operacím.

"Ari, Vy budete spávat na té vyšší posteli, abych se k Vám nemusela tolik sklánět. Doufám, že Vám to nebude vadit."řekla Aca.

"Nebude."odpověděla jsem a podívala se z okna. Překvapilo mě, že vidím do rozlehlého a upraveného parku.

"Na co tak hledíš?"zeptal se mě Fron stojící hned za mnou.

"Do té zahrady…"ukázala jsem před sebe.

"To je zahrada, která patří ke královskému paláci, kolem kterého jsme prošli."řekla nám Aca. Pak se otočila na mě přitom stlala postel: "Musíte být unavená."

"Už bychom měli jít."řekl Fron a položil mi ruku na rameno. Pro něj zcela nečekaně jsem mu skočila kolem krku. Objal mě snažíc se mě utěšit.

Spontální článek 4 a Jak pokračuji 4

Dne 1. března 2010 mám na kontě 201 stránek ve Wordu, 17 kapitol, zveřejněno je 190 stránek a ještě nějaké přibudou. rukou mám napsáno 602 stránek a stále píšu do sedmého sešitu.

Vanimaré

Březen

8. března Mezinárodní den žen

12. března vstup ČR do NATO (1999)

Březen, za kamna vlezem