Nezdařený výlet 1.část

Nevím, jak dlouho byl vzhůru. Možná celou noc. Ráno jsem ho ale nenašla. Jek už byl taky vzhůru.

"Dobré ráno, kde je Fron?"vychrlila jsem na Jeka otázku.

"Nevím. V noci někam odešel a ještě se nevrátil."odpověděl mi Jek. Vstala jsem, vzala si pro jistotu Lafovu uzdu a doskákala po jedné noze ven. Tábor, až na pár jedinců, byl ponořen do říše snů. Rozhlédla jsem se po našich koních. Fan nikde. Fron dojel na koni. Zapískala jsem na Lafa. Poslušně přiběhl a nechal se nauzdit. Pokynula jsem mu, aby si lehnul a já mohla bez problémů nasednout. Laf si stoupnul i se mnou. Vedla jsem ho na východní okraj tábora. Stopu jsem nenašla. - Fron tudy nejel. - pomyslela jsem si a vedla Lafa k jihu. Stopa stále nikde. Vítr ji ještě nemohl smazat. Pokračovala jsem k západu. A potom k severu. Spatřila jsem rychle přijíždějícího Frona. Jela jsem mu naproti. Už zdaleka mi mával.

Výcvik

Večer jsme se utábořili ještě v poušti. Zítra jsme měli, podle Izupových výpočtů, vyjet a tábořit mimo poušť. Po večeři jsme si zavolali Velina

"Tak co, jsi připraven?"zeptal se Fron. Odpoledne vyslovil Velin přání, abychom si tykali a my jsme souhlasili.

"Vy to myslíte vážně?"divil se.

"A co sis myslel?"zeptal se pro změnu Jek.

"No, nic. Jsem připraven."

"Dnes máš první hodinu výcviku. Fron s Jekem budou přihlížet na tvůj styl a jiné problémové věci. Já budu tvůj pomyslný protivník."řekla jsem.

"Ne, s tím nemohu souhlasit."odporoval Velin.

"Proč?"zeptala jsem se.

"Já… nechci ti ublížit."zdůvodnil.

"Ale mě jen tak neublížíš. Můžeš být klidný."

"Víš to určitě?"stále mi nevěřil.

"No jasně."řekla jsem a bez varování jsem zaútočila.

Den Překvapení

Cestou k řece jme nepotkali ani živáčka. I vítr jakoby spal. Dojeli jsme k řece z pravého břehu. Z levého břehu se na nás dívaly stovky světélkujících očí. Dost mě to znepokojovalo.

"Co je to za zvířata?"zeptala jsem se Narykela, který stál po mém boku, "Takové oči jsem ještě neviděla."

"Taky nevím, co to přesně je. Nikde ale taková zvířata nežijí, jen tady."odpověděl mi Narykel a šel napojit svého koně. Pomalu jsem ho následovala a nespustila oči ze stvoření.

"Napojte koně a naberte vodu do všeho co ji udrží. Je to poslední řeka před pouští. Další řeka je až v Modrém Městě."zavelel Izupa a taky se dal do práce. Během hodiny jsme se postupně vystřídali u řeky všichni. Vraceli jsme se rozsedlinou k mostu a přejeli přes něj. Za mostem byl akorát pás stromů a za ním jen holá poušť Alta. Čekaly nás tři dny pomalé jízdy přes ni. Připojil se ke mně Izupa.