Opět je tu neděle. A už jsem doma. Bohužel. Zpět v realitě života. A co se vlastně ve stručnosti dělo na cestách o Francii? Ve stručnosti proto, že chystám článek z mých poznámek z cesty.
12.8.18
Cesta na sever
Útěk se snad zdařil. Mamil se zorientovala venku podle hvězd. Já jsem toho nebyla schopná. Důvěřovala jsem jí, že jsme jely správným směrem. Nemluvily jsme.
Pak jsem zaslechla koně. Za námi. Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. Dusot kopyt se přibližoval.
"Měly bychom zrychlit." řekla jsem mamil, "Někdo je za námi." Mamil se otočila.
5.8.18
30.7. - 5.8.2018
Opět je tu neděle. A trochu zvláštní neděle, protože jsem ve Francii. Ano, nastala má druhá aktivní dovolená. A co se dělo týden před odjezdem?
4.8.18
Na svobodě
Dlouho jsme seděly a povídaly si. Mamil chtěla hlavně vědět, jak jsem rostla, co všechno jsem prožila.
"Aranel, jsem tu pod jiným jménem, nechtěla jsem, aby mě někdo identifikoval. Mám pocit, že Imperos tomuto lidu nevládne, ale vládne jim někdo jiný. Někdo, koho znám. Až moc dobře znám."
1.8.18
V zajetí
Šla jsem asi dvacet metrů. Pak jsem se ukázala na volném prostranství. Žena mě téměř okamžitě zaregistrovala. Rychle skočila na koně a přebrodila řeku.
"Mára rë." oslovila jsem ji jako první. Neodpověděl mi, ale chytila mě za límec a hodila před sebe do sedla.
"Co vás to napadlo..." sykla mi do ucha, "Nevíte, jak to tady chodí?" i se mnou vjela pod stromy, kde mě pustila.
"Co to…" nestihla jsem se ani nadechnout k otázce a znovu mě umlčela.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)