Čtvrtá neděle adventní je tady. Za pár dní budou Vánoce a pak konec roku. A co se dělo třetí adventní týden?
Večírek byl v restauraci Středověká krčma. Hodně mi to připomnělo oslavanskou zámeckou restauraci. Asi jsem čekala něco víc. Možná aspoň obsluhu v dobovém. Nic z toho se nekonalo, ale jinak to bylo fajn. Měli dobře udělaná žebírka. To bylo jediné, co jsem si mohla dát.
Po sedmé hodině jsem to tam musela zabalit, abych s kolegyní šla na vlak. Její jel asi o čtvrt hodiny dříve. Já si počkala na svou S4. Ve vlaku jsem si četla a trochu i psala. Domů jsem přijela o půl deváté a byla jsem hodně unavená. Kdybych jela autobusem, co s ním jezdívám normálně z práce, asi bych se probudila až na konečné. Naštěstí ten bus, na který jsem v Tetčicích přestupovala, u nás končil. Dala jsem si sprchu a zalezla do postele s knížkou (čtečkou)
V úterý se mi nechtělo z postele. Asi jako každý den. Cestou do práce jsem zjistila, že jsem si nevzala náušnice a pak i stojan na noty. Naštěstí kolegyně vzala, takže jsem si měla kam dát noty.
Zpívání u stromečku dopadlo nad očekávání dobře. Užila jsem si to a myslím, že ostatní taky. Odpoledne jsem měla ještě schůzku s finančním poradcem Seděli jsme nad mými financemi asi hodinu. Pak jsem frčela na jednu stranu potěšena, na druhou trochu rozčarována domů. Ale to potěšení bylo asi větší.
Doma jsem si dala kafe a odpočívala.
Ve středu dopoledne opět práce, ale ozvláštněná vlněnou dílnou v centru Lipka. Bylo to krásné. Děti si mohly všechno vyzkoušet. Prát rouno, vyčesávat, pracovat na kolovrátku a tkát. Taky si mohly z vlny něco vyrobit. Většinou vyráběly podtácky. Pár z nich plstilo mokrou cestou a vytvářely kuličky.
Materiál pro děti na plstění.
Děti si to užily a já taky. Vyzkoušela jsem si práci na kolovrátku. Moc mi to nešlo. Přízi jsem měla přetočenou. Dobré ale bylo, že jsem to hned nevzdala. Sice jsem se to nenaučila, ale bavilo mě to. Tkát na velkém stavu jsem taky zkoušela poprvé. Prvně jsem si to vyzkoušela na malém, a pak jsem sedla za velký. Tři hodiny utekly jako voda a my jsme se vraceli zpět do školy na oběd.
Po obědě jsem měla kontrolu ve výkrmně. Dostala jsem pochvalu, že jsem přibrala tři kila. S paní doktorkou a sestřičkou jsme si skvěle popovídaly a já frčela do Ivančic pro občanku a do optiky nechat si změřit očička. Paní optometristka mi naměřila o půl dioptrie více. Takže jsem si rovnou řekla o čočky. Zjistila mi taky astigmatismus. Fajn, zase něco navíc. Co se dá dělat.
Doma jsem si pak dala něco dobrého na zub a šla si zahrát na violu. Měla jsem zkoušku s violoncelistkou na Rybovku. To jsem ještě netušila, jak to dopadne.
Ve čtvrtek jsem se vzbudila s divným pocitem. Do práce jsem šla. První dvě hodiny jsem byla s dětmi ve škole a pak jsme šli na trhy na Zelňák. Neustále jsem dvě holčiny hledala. Pak se hledaly ještě další dvě. Po hodině a půl jsme jeli zase do školy na oběd. A to už jsem cítila, že nejsem úplně OK. Po obědě jsem jela domů. Doma jsem lehla a do kafe jsem spala. Večerní program v šermu jsem odpískala. Nezvládla bych to. Donutila jsem se ale přehrát si Rybovku a zacvičit si. Taky mi došla výhra z ledního psacího návyku. Krásný tištěný sborník textů. Je tam i jeden můj. Jsem na to pyšná.
V pátek jsem se vzbudila a věděla jsem, že je zle. Do práce jsem ale šla. Nechtěla jsem to dětem pokazit, že bych tam nebyla. Soutěžily ve družstvech a dopadlo to nerozhodně. Kluci proti holkách. První běhací pexeso bylo nerozhodné, jeden kvíz vyhráli holky - ten pohádkový, druhý kluci - večerníčkový a koledový byl zase nerozhodně. Na začátku třetí hodiny se rozdaly dětem dárky a kolegyně paní učitelka šla domů. Byla na to hůř jak já. Já vydržela až do konce. Kolegyně z patra se o mě staraly jako o vlastní. Po obědě jsem jela domů. Normálně bych autobus v jednu stihla, kdyby jela osmička včas. Tak jsem asi půl hodiny čekala. Naštěstí nebyla moc velká zima. Jel se mnou i kolega z práce, tak jsme většinu času kecali.
Odpolední program jsem opět odpískala. Naměřila jsem si zvýšenou teplotu. Tak jsem si uvařila čajík, dala si taky kafe a zalezla do postele. Mši svatou jsem prospala. Probudila jsem se až před šestou. Taky mi, teď už býval přítel, dovedl moje věci z bytu. Nehledě na to, že tam přihodil i pár svých kousků. Vrátil mi skoro všechno, snad na mě chce rychle zapomenout. A to mu přeji.
Večer jsem psala ještě violoncelistce, že hrát na koncertě nebudu. A to jsem se tak těšila. V pátek jsem necvičila. Neměla jsem na to silu.
V pátek nám taky do Zásilkovny dorazily kalendáře od Cewe. Mám s nimi dobrou zkušenost. Na to, že jsem objednávku odesílala asi v pondělí, tak to bylo docela rychlé.
Za to v noci mám pocit, že jsem nespala vůbec. Interval spánku se pohyboval mezi půl hodinou až dvěma hodinami. Záda mě bolela, kyčle se ozvaly.... No prostě radost spát.
Ráno jsem byla jako mrtvola. Teplota ráno opět mírně zvýšená, naštěstí méně, než v pátek. Napsala jsem i dirigentovi, že bohužel mě skolila nemoc. To jsem opravdu nečekala. Takže celou sobotu jsem strávila v posteli a potila se. Část dne jsem prospala, část jsem probděla. Nic se mi nechtělo dělat. Záda mě bolely, hlava mě bolela a taky se točila, plíce pálily, z nosu teklo. Fajn den. Necvičila jsem. Nechtělo se mi. Tento týden jsem tomu cvičení moc nedala, já vím. Zvládla jsem aspoň zabalit dárky.
Večer jsem si pustila pohádku a u toho jsem něco málo snědla. Následně mi stoupla teplota. Polkla jsem paralen a pokračovala v odpočinku.
Do noci jsem si četla.
V noci jsem spala mnohem lépe než noc předtím. Ráno jsem si zrušila budíček, protože jsem věděla, že na mši svatou nepůjdu. Škoda. Zdraví mé a mého okolí je důležité. Probudila jsem se kolem půl deváté a v devět jsem vylezla z postele. Snídala jsem u televize. Na desátou jsem se připojila na mši svatou do Zlína do kostela sv. Filipa a Jakuba. Kdysi jsem se tam byla podívat, když jsem se vracela z lázní v Kostelci a čekala jsem na autobus. Krásná to doba.
Do oběda jsem hrála na mobilu hry a taky jsem četla. Po obědě jsem v tom pokračovala. Nezapomněla jsem si dát kafe. Večer jsem koukla na poslední letošní adventní koncert České televize, u toho snědla večeři. Následně jsem vybila telefon a musel jít na nabíječku.
Celý den jsem opět strávila v pyžamu. Ani mi to moc nevadilo. Asi jsem to potřebovala.
A to bude pro tento poslední celý předvánoční týden všechno. Krásný další týden roku 2025. Už se nám to krátí. Užívejte každého dne. Brzy budeme zase o rok starší.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat