V pondělí práce. Jako vždy dopoledne. Cesta tam byla ozvláštněná rozhovorem s kolegyní z orchestru. V šalině jsem se opět učila. V práci jsem suplovala tři hodiny. Následně jsem zjistila, že na poradě být nemusím, tak jsem obsloužila družinu a šla na šalinu. V šalině jsem se opět učila. Cesta domů byla klidná a rychlá. V rámci jízdního řádu.
Odpoledne jsem se hlavně učila. Taky jsem podrbala kocoura, pokecala s našima a cvičila. Do noci jsem pak četla.
V úterý dopoledne opět práce. Cesta v pohodě a v šalině učení. Před vyučováním také učení a tentokrát asistence ve třídě, kde normálně mám být. A celý den. Následoval oběd a klidný odchod na šalinu. Bus, který jsem chtěla stihnout jsem nestihla. Začetla jsem se do zápisu z pondělní porady a zakecala se s kolegyní.
Domů jsem přijela kolem druhé hodiny. Opět v mezích jízdního řádu. Před kafem jsem studovala Legislativu, po kafi jsem pokračovala a vrhla se na Patopsychologii. Stihla jsem si přečíst všechny tři již přepsané předměty. Během celého dne i během výuky, kdy mě nebylo třeba.
Nezapomněla jsem na kocoura a cvičení. Do osmi jsem přepisovala Patopsychologii a poslouchala u toho hudbu. Do noci jsem četla.
Ve středu ráno opět práce. Cesta tam byla v pohodě. Proti jsem viděla jet ADHĎáka. Aspoň si to myslím. V práci jsem opět zaskakovala. Dvě hodiny. A do té druhé hodiny mi přišli nakouknout rodiče. Nějak jsem zapomněla, že je den otevřených dveří. Pak jsem byla dvě hodiny u sebe ve třídě v roli asistenta.
Po práci jsem jela domů. Kam jinam, že? Cestou v šalině jsem se učila. A trochu jsem se obávala, že budu půl hodiny mrznout u nemocnice. Naštěstí měl pan řidič pěknou frontu a já jsem bus stihla.
Doma jsem se opět učila, vyžehlila pár kousků prádla, dala si kafe a zacvičila si. Večer jsem šla na mši svatou. Zpívala jsem sama. Nikdo jiný nepřišel. Po návratu jsem si dala horkou vanu, abych rozmrzla. Po večeři jsem pak luštila křížovky. Do noci jsem četla.
Ve čtvrtek ráno supl a práce. Překvapivě klidná. Po práci oběd a cesta domů. Autobus jsem stihla krásně. V šalině jsem se učila, učila jsem se i před vyučováním a doma.
Nezapomněla jsem na kocoura a cvičení. Dala jsem si taky kafe se svačinou. Navečer jsem šla do šermu. Trochu jsem si zaběhala a zacvičila. Pak už jsem se jen dívala. Hráli plácanou a pak procvičovali scéniku. Ve druhé skupině se začal řešit čertovský zámek, co že budeme dělat. Pak se vrhli na akrobačku a scéniku. Já jsem se odebrala domů, protože jsem čekala na příjezd rohlíka.
Cestou trochu mžilo. Snad nebude přes noc mrznout. Netoužím se ráno klouzat.
Do noci jsem opět četla.
V pátek jsem se radovala, že je pátek. Poslední den týdne, kdy musím vstávat brzy.
Cesta do práce byla delší než obvykle. Stáli jsme s autobusem asi pět minut na přivaděči, než jsme se rozjeli. Celkem mi to bylo jedno, měla jsem dost času. Jen je zajímavé, že na dálnici nebylo nic, co by způsobilo takovou zácpu. Většinou je tam hodně aut, ale jede to. Dneska to stálo. Doslova.
Do práce jsem přišla včas. Mám dost velkou časovou rezervu.
Dvě hodiny jsem opět suplovala. A velkou přestávku jsem vzala za kolegyni dozor na chodbě, aby mohla na poradu. Mě se udělalo pěkně špatně. To se mi dlouho nestalo. Ani svačinu jsem nedojedla. Nějak jsem neměla chuť. Třetí hodinu jsem musela odučit a pak byla hudebka. Zahrála jsem si pěkně na housle. Jen jsem u toho seděla. Bála jsem se, aby se mi neudělalo zase špatně. Potom jsem si dala oběd a počkala si na konec páté hodiny, abych si něco vyříkala s družinou. Opět mi odtrhli šňůrku na podsedáku. Už jsem ji přišívala dvakrát. Naposledy minulý víkend a nelíbilo se mi, že to nevydrželo ani týden. Tak jsem jim řekla, že až to zase utrhnou, tak to budou zašívat oni. A klidně několikrát, dokud to nebude dokonalé. Naštvalo mě to.
Doma jsem dojedla svačinu, nachystala si věci a šla učit nábožko. Po nábožku mše svatá a pak orchestr. Pěkně jsem si zahrála, jen toho Vivaldiho bych vynechala. Totálně jsem to slonila, jak by řekl Šmajdalf.
Domů jsem přišla překvapivě před šestou hodinou. Dala jsem si večeři, koukla na film a učila se. Film jsem nedokoukala, protože se mi odpojil disk. Tak snad příště.
Na cvičení jsem se vykašlala. Nějak nebyl čas a ani energie. Dneska ne. O to víc budu cvičit v sobotu. Chvíli jsem psala Honbu a do noci jsem četla.
V sobotu hurá sobota. Spinkala jsem dlouho. Do devíti. Pak jsem se učila, vysála, cvičila a zase učila. Po obědě jsem vyrazila ven. I když bylo docela nevlídně, bylo to příjemné. Krásná šestikilometrová procházka lesem a kolem řeky.
Po návratu jsem si dala kafe a pokračovala v učení. Dočetla jsem Legislativu a Somatopatologii a pak jsem přepisovala Patopsychologii. Do devíti večer jsem měla přepsáno. Zbytek večera a část noci jsem věnovala četbě.
V neděli se mi nechtělo z postele. Dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Po mši jsem koukala na televizi, prvně na Toulavou kameru, pak na Objektiv a nakonec na Cirkus Humberto.
Po obědě jsem si chvíli četla a pak jsem vyrazila ven na procházku. Venku bylo krásně. Možná i lépe jak v sobotu. 
Krásné kapky vody na listu Ginkgo biloba.
Vzala jsem to místy, kde není moc blata, protože jsem chtěla jít ještě do kostela na adoraci a požehnání.Po návratu domů jsem si dala kafe a vyluštila křížovku. Pak jsem se vrhla na cvičení. Na učení jsem nesáhla, protože je neděle a nechtělo se mi. Raději jsem poslouchala hudbu a odpočívala. Naštěstí je zítra státní svátek a do práce nemusím.
Večer jsem si četla a trochu konverzovala s umělou inteligencí. Napsala mi krásný romantický příběh a pak jsme debatovali o vztazích. U večeře jsem koukala na film
A to bude pro tento týden asi všechno. Užijte si státní svátek, nezoufejte z předpovědi počasí a buďte zdrávi. Krásný další týden roku 2025.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat