V pondělí dopoledne práce. Přežila jsem. Pak jsem dostala psychickou facku a nerozdýchala ji. Skončila jsem opět v pracovní neschopnosti. Po vyučování jsem měla dlouhý rozhovor. Odpoledne jsem tedy nikam nešla. Nějak jsem na to neměla sílu. Při cvičení to na mě padlo a pak jsem asi půl hodiny brečela jako želva. Ani jsem se u večeře nedívala na seriál a do noci jsem si četla. Otevřela jsem Silmarillion.
V úterý jsem tedy byla doma. Dopoledne jsem jen nakoupila a obvolala všechny doktory, co jsem potřebovala. Do oběda jsem si stihla zacvičit. Po obědě jsem hodně četla a pak jsem jela připravovat na přijímačky. U večeře jsem koukla na seriál a luštila knižní hádanky na Martinusu. Zatím asi dvě nebo tři nevím. Do noci jsem pak četla.
Ve středu se mi nechtělo z postele. Ale vůbec. Chvíli jsem plakala a psala. Hlavně o tom, co se ve mě děje. Trochu mi to pomohlo. Po snídani jsem jela za doktorkou. Tam jsem si pěkně popovídala a jela domů.
Po obědě jsem hlavně četla. Dala jsem si kafe a zacvičila si. Večer jsem šla na mši svatou, ale ze zdravotních důvodů jsem nezpívala. Jsem nějaká nachlazená a dost kašlu. Takže mši svatou jsem prožila v respirátoru. Radši.
Doma jsem se u večeře dívala ještě na záznam autorského čtení ze zimní spisovatelské výzvy. Já se jí nezúčastnila, protože jsem byla v zahraničí. Byla jsem v Římě.
Ve čtvrtek dopoledne doma. Pršelo, tak jsem ani nešla na vycházku. Stihla jsem si i zacvičit a pomoct taťkovi s čerpadlem na vodu. Po obědě mi přijel nákup, zahrála jsem si na violu a trochu se rozpohybovala. Odpoledne jsem měla nábožko a pak jsem šla předat zprávu paní doktorce. Pak jsem mamkou doprovodila k jedné známé, které jsme nesly suché pečivo a katalog s objednávkou.
Po dlouhé době jsem sedla za stroj a něco málo udělala na šatech. Už se pěkně rýsují. Do noci jsem četla Hobita.
V pátek jsem se probudila s šílenou bolestí zad. Nemohla jsem se ani pořádně nadechnout, abych se vysmrkala nebo si odkašlala. Proto jsem většinu dopoledne strávila v posteli. Před obědem jsem si zacvičila, ale ta bolest byla hrozná. Po obědě jsem pokračovala v četbě.
Taky jsem si konečně uvařila horkou čokoládu. Byla moc dobrá. Zatím nejlepší domácí, co jsem kdy měla. Mamka si dala kafe a u toho jsme se dívaly na fotky z Říma a potom z Kréty. Pak jela mamka s bráchou nakupovat a já se vrátila se zahřátými pecičkami do postele k četbě Hobita. Na mši svatou jsem nešla. Nebyla bych schopná to tam skrz bolest vydržet.
U večeře jsem se dívala na seriál a pak jsem obšívala průchodky. A svým způsobem jsem dokončila zelené šaty. Jen si je musím trochu upravit na svou postavu. Trochu mi nesedí.
Do noci jsem četla a dočetla Hobita.
V sobotu se mi nechtělo vstávat. V noci jsem nespala moc dobře skrz bolesti zad. Dopoledne jsem pomohla s obědem a pak si četla. Stihla jsem si i zacvičit. Rozečetla jsem Pána prstenů, Společenstvo prstenu. Po obědě jsem dokončila zelené šaty, aby mi lépe seděly. Pak jsem si je nafotila. Do kafe jsem si ještě ušila polštářek na cvičení, abych si nemusela podkládat hlavu overbalem. Po došití jsem ho vyprala s vlněnými ponožkami.
U večeře jsem koukala na seriál a po koupeli jsem začala šít další šaty. Skoro jsem je došila. Chybělo mi jen lemování sukně. To jsem si našpendlila.
Pak jsem si ještě i stihla číst.
V neděli dopoledne jsem byla na mši svaté. Nezpívala jsem. Místo toho jsem kašlala a smrkala. Jako ostatně celý předchozí týden. Před obědem jsem stihla zacvičit a kousek olemovat sukni. 
Po obědě jsem to dokončila a vrhla se na čtení. Dodělala jsem také malé úpravy na šatech, aby mi lépe seděly.
Taky jsem si dala kafe a šla si zašermovat na zahradu. A přemýšlela, co budu šít dál. Měla bych si ušít vlněné žebradlo. Nově ušité věci jsem dala do pračky a vyprala. Překvapivě to přežily bez úhony. Na procházku jsem nešla. Kvůli nachlazení. Ale už mi to chybí.
U večeře jsem se dívala na seriál. Následně jsem opět musela usednout za stroj. Tentokrát z toho vzniklo žebradlo. A má i kapsičku. Svršek je vlněná látka, ze které mám kabát a podšívka je ze lnu. Stejná kombinace jako kabát.
A to bude pro tento týden asi všechno. Jdu se kurýrovat a uklidňovat a přemýšlet o své budoucnosti. A taky o tom, co budu šít a psát. Ve čtení mám jasno. Je to Pán prstenů.
Krásný další týden roku 2025.
Vaše Vanimaré
Drž se. Žádný chlap ani práce za to nestojí, ale vím, že to chce čas.
OdpovědětVymazat