V pondělí dopoledne práce. Plavání. V autobuse jsem měla to nejlepší místo. Hned u dveří vedle řidiče. Nikdy jsem tam neseděla. Užívala jsem si to. Na bazéně jsem s dětmi sedět dneska musela. Bylo tam hrozně, ale zvládla jsem to bez kolabování. Cesta zpátky byla taky v pohodě.
Odpoledne jsem chtěla jet ke koním a za trenérkou, ale dostala jsem informaci, že tam holky nebudou. Takže jsem rychle vymyslela náhradní program. Prvně, že pojedu s přítelem na kolo, ale u bazénu mi došlo, že bych mohla využít tu akční vstupenku do Aqualandu. Tak jsme jeli.
Cestou jsme krásně osprchovali auto. V aqualandu nebylo ani moc lidí. Nečekali jsme žádné fronty ani na pokladně, ani potom při odchodu. Dokonce byla i volná lehátka. Na jednom z nich jsem si zacvičila. Taky jsem hodně cvičila v bazénu. Bylo to těžší než na suchu. Užívala jsem si bublinky a bazén s třiceti sedmi stupňovou vodou, přítel i tobogány. Bylo to velmi příjemné odpoledne. A to jsem chvíli uvažovala, že bych si zaplavala v Třebíči. V Pasohlávkách jsem zjistila, že bych to nedala. Nebyla jsem schopna plavat na prsa. Prostě koleno mi to nedovolilo.
Vycachtala jsem se pěkně. Celé čtyři hodiny. Pak ještě domů a začít chystat věci do nemocnice.
V úterý dopoledne poslední zařizování v práci. Ráno jsem naháněla některé kolegyně a domlouvala s nimi poslední detaily. Taky jsem měla telefonát z nemocnice, jestli nemůžu přijít už v osm. Fajn, budu tam o hodinu déle, než jsem čekala. Pak jsem odučila jednu hodinu, kdy jsme měli vlastivědu a psali jsme test ve skupinách a s učebnicí. No, dopadlo to tak, jak dopadlo. Děti do ví a rodiče taky. Měly na to celou hodinu.
Pak jsme měli asi deset minut matematiku a šli jsme hrát fotbal. Skončili jsme pod bednou. Nevadí, třeba příště. Ale bojovali jako lvi. A lvice. Pak jsem měla hodinu volno a nakonec hudebku u páťáků. Ti moji malí můj odchod obrečeli. Já vlastně po vyučování taky. Dostala jsem křížek na čelo od paní uklízečky a šla na oběd.
Po obědě jsem se taky nezastavila. Čekala mě poslední rehabilitace, kontrola u primáře, návštěva u strejdy, půlhodinka doma a předškolák. Z práce jsem jela rovnou na mši svatou do Čučic s panem farářem. Šla jsem ke svátostem. Mši svatou jsem si pěkně prožila. Po mši mě pan farář odvezl až k domu. Při rozloučení jsem dostala velké Tofife a dvě knížky.
Od dětí jsem vlastně taky dostala na rozloučenou. Jedno obrovské Merci a nějaké malé drobnosti.
Po mši jsem si dobalila snad poslední věci.
Ve středu ráno to začalo. Kolem osmé jsem byla na příjmu. Brali mě až po půl deváté a na pokoj jsem se dostala asi v deset. Prošla jsem přes evidenci a sestřičku. Doktor mě přijímal na pokoji. Opět jsem dostala jednolůžák. A to jsem o něj ani nežádala. Beru to jako pozitivum.
Ubytovala jsem se a začetla se do knížky Alea, dívka moře, Vlny času.
Do první návštěvy, co přišla, jsem přečetla víc, jak polovinu. Do večera jsem ji přečetla celou. Navštívila mě kolegyně z práce, co za mě učí, s dětmi a potom i přítel. Ten zůstal až skoro do čtvrt na sedm. Návštěvní hodiny končí v pět. Byly u mě pak dvě sestřičky a ani jedna nám nic neřekla. Tak to asi nevadilo. Po jeho odchodu jsem dočetla tu knížku. To bylo kolem půl deváté. Ze sousedního pokoje jsem slyšela puštěnou televizi. Po chvíli jsem zjistila, že je to program Přímá Cool a dávali prvně Simpsonovi a pak Teorii velkého třesku. V devět jsem do sebe dostala premedikaci a zalezla do postele.
Ve čtvrtek hned ráno mě čekala operace. Premedikaci jsem dostala kolem sedmé a před osmou už jsem frčela na sál. Bavila jsem se se sestřičkami i s doktory na sále, dokud jsem neusnula.
Probuzení nebylo tak příjemné jako posledně. Vnímala jsem, že se mě snaží vzbudit, ale nebyla jsem schopná se jakkoli pohnout nebo otevřít oči. Trochu mi to připomněli Ari. Ta to chudák zažila hned několikrát.
Pak jsem jela na pokoj, něco jsem pořád říkala a kolem dvanácté jsem si vyžádala mobil, abych napsala, že už to mám za sebou. Během toho jsem lehce usínala. Oběd jsem ani nedostala. Na sále jsem byla prý tři hodiny a byly komplikace. To mi řekl operatér při návštěvě na pokoji. Odštípl se jim kousek kosti a musela jsem dostat ocelový šroub místo vstřebatelného. Takže asi bude třetí operace. Někdy v budoucnu.
Celý zbytek čtvrtka jsem zaznamenala dvě civilní návštěvy. Taťka a přítel. Většinu jsem spokojeně zaspala. Během toho jsem musela na záchod, ale nechtěli mě pustit z postele. Na mísu to nešlo, tak mi byl přivezen mobilní. Tam ž to šlo lépe a mě se ulevilo.
Noc byla velice zvláštní. Každou chvíli jsem byla vzhůru. Buď mě bolelo koleno, nebo ruka, kde jsem měla kanylu. Nejdelší časový spánkový úsek byl ráno a trval asi dvě hodiny.
První den po operaci jsem hodně četla. Přečetla jsem Čarodějova synovce a začala Lva, čarodějnici a skříň. Pak přišel taťka s melounem a přítel. Při večeři jsem dostala včeličku na ředění krve a po večeři prášky na otok a bolest. A do noci jsem si zase četla.
Kromě četby se u mě postupně zastavovali doktoři a sestřičky. Jedna se ptala na volební průkaz. Ten jsem neměla.
V sobotu ráno byla sprcha. Konečně. Nechala jsem se tam odvézt a pak přivézt na pokoj. Použila jsem bezbariérovou sprchu, kde jsem si mohla sednout.
Kolem deváté byla vizita a o půl hodiny později jsem byla propuštěna z nemocnice. Hurá, jela jsem domů. Přijel pro mě taťka a vezla jsem se vzadu, abych si dala nohu přes sedačku.
Do oběda jsem četla a po obědě jsem na dvě hodiny usnula. Pak jsem si dala kafe a zmrzlinu, znovu se začetla a povídala si s přítelem, který za mnou přijel. Seděli jsme chvíli venku a jedla jsem tam večeři. Přítel dostal taky večeři. Míchaná vajíčka a chtěl si dát i kocour. Nutno říct, že dostal, ale nechutnalo mu to. Máme z toho pěkné video a pár fotek.
Večer jsem si musela dát včeličku do břicha. Jak já to nesnáším, ale musím to vydržet. Večeři jsem si vychutnala na terase. Pak jsem si domluvila jednu návštěvu, která za mnou přijde. Bude to ta nejvzácnější.
Večer do noci jsem si četla. Skoro jsem u toho usnula. Zato v noci kolem půlnoci jsem se vzbudila a už jsem nějak nemohla zabrat. Bolelo mě břicho a nebylo mi nejlíp. Přemýšlela jsem, co jsem zase všechno jedla. Koukala jsem do tmy skoro do půl čtvrté. To už začínali zpívat ptáčci venku. Pak jsem na chvilku zabrala a spala. Hurá. Naspala jsem něco málo přes šest hodin.
Dopoledne jsem se vykoupala, umyla si hlavu a koukla na mši svatou z Kunčic pod Ondřejníkem. Zbytek dopoledne jsem četla. Odpoledne jsem v četbě pokračovala a měla jsem vzácnou návštěvu. Přišel za mnou pan farář s Eucharistií. Bylo to poprvé, co jsem takhle přijímala. Děkuji za tu možnost.
Pak jsem si dala na terase kafe a ledňáka a chvíli si tam četla, dokud mě nezahnala mamka s taťkou domů s tím, že bude pršet. Nepršelo. Tak jsem zalezla do postele a dočetla jsem Prince Kaspiana. Pak přijel přítel, který byl na vodě. Sjížděl s kamarády Jihlavku. Tak jsme pokecali, potěšili se vzájemnou přítomností a dali si večeři. Topinky se sýrem pro mě a pro přítele s česnekovou pomazánkou. Užili jsme si společné chvíle, já se před večeří ještě bodla do břicha a chvíli se svíjela bolestí. Nezapomněla jsem na počasí, podrbala jsem kocoura a znovu se vrhla na čtení.
A to bude pro tento nemocniční týden asi všechno. Snad se to moje koleno bude jen lepšit, abych mohla co nejdříve zase dělat věci, co obvykle. Jdu si zatím užívat svou první pracovní neschopnost.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat