Ano, to jsem dlouho neslyšela. Vždycky po mně trenérka chtěla, abych makala. Což já potřebuji. Dneska jsem se "jen" vozila za Arturem. Měla jsem Ernesta.
Přišla jsem na statek z autobusu pěšky. Nic jiného mi nezbylo. Nachystala jsem si všechny potřebné věci a šla si do ohrady pro Ernieho. Se mnou měla dneska jezdit jiná kolegyně.
Poradila mi jednu taktiku na něj, abych ho nemusela nahánět po celé ohradě. Docela často mi to dělá. Nalákala jsem ho na pamlsek.
Odvést se nechal v klidu. V klidu se nechal také vyhřebelcovat a překvapivě i osedlat. S tím mi pomáhala kolegyně. Uzdu jsem zvládla sama. Po schodkách pěkně nahoru do sedla. Třmeny jsem si překvapivě nastavila dobře. A pak hurá na malou jízdárnu.
Jezdila jsem celou dobu za Arturem. Měla jsem ho jen případně brzdit, či pobízet. Jinak jsem ho nechávala jít za Arturem. A soustředila jsem se na svůj sed, na své pohyby.
Samozřejmě byly jízdárenské pokyny. Kolem celé jízdárny, velký kruh, diagonála, obloukem změnit směr, od stěny ke stěně. Zastavit, naklusat a zacouvat. Na druhý pokus jsem udělala krok vzad. Úspěch. Většinu hodiny v sedle jsem klusala. Ani jsem z toho nebyla tak vyšťavená jako normálně. Cítila jsem se skvěle, byl to skvělý pocit. Krásně klusat, mít vítr ve vlasech. A muchy v očích, nose a puse. Haha.
Na jízdárně jsem Ernieho trochu vyklusala a vykrokovat jsem jela mezi ohrady.
Bylo to zase o něčem jiném, užívala jsem si to, prožívala a pociťovala nepopsatelné pocity štěstí. Až mě přestane bavit učit, půjdu pracovat ke koním.
Po vykrokování odstrojit, poděkovat, dát pamlsek, zkontrolovat celé tělo a kopyta a hurá do ohrady.
Po uklizení Ernieho věcí jsem s jednou holčičkou odvedla poníky na pastvu. Pěkně jsme se s poníky proběhli a cestou zpátky jsme si daly závody. Vyhrála. Má mladší nožky.
A špinavá jsem moc nebyla, protože do autobusu mě pan řidič pustil.
Vaše spokojená Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat