Zase neděle. Tentokrát jiná. Zítra totiž nejdu ani do práce, ani ke koním. Asi budu plakat. Co se dá dělat. Jedou to bez koní vydržím. Snad. Ale bude to těžký... A co se dělo uplynulý týden?
V pondělí dopoledne práce. Překvapivě, že? Přežila jsem a užila jsem si i výtvarku. Malovala jsem s dětmi rozkvetlou louku.
Ke koním jsem jela sama. Jak to všechno proběhlo jsem popsala v článku v pondělí. Jako vždy. Krásně jsem se projela. Trochu mi vadilo, že jsem byla závislá na průvodci. Ale jinak naprostá paráda, nádhera, krása. Chtělo by to jezdit častěji. Třeba bych se rychleji zdokonalovala. Ale nic se nemá uspěchat. Všechno chce svůj čas. Celý večer jsem potom cítila tu neodolatelnou a neopakovatelnou vůni koní. A to jsem si dala sprchu.
Doma jsem si potom dala večeři a nachystala si čistící hadříky na flétny pro děti. A pak už jsem zalehla do postele a chvíli si četla. Na šití jsem nesáhla, neměla jsem potřebnou energii.
V úterý dopoledne návštěva knihovny. Děti měly rande naslepo s knihou. Já jsem si půjčila Poselství jednorožců a knihu o dietě FODMAP. Je v ní spousta potřebných informací. Jinak dopoledne rychle uteklo. A zmokla jsem při cestě z knihovny.
Po vyučování jsem napsala papírový Koňský deník a nachystala se na další den. S kolegyní jsme nehrály, protože nepřišla. Tak jsem šla s druhou kolegyní na kafe.
Odpoledne jsem byla doma. Chvíli jsem si četla, ale většinu času jsem strávila na internetu při hledání mé dovolené. Nevím, jestli někam ještě pojedu. Zatím mám rezervovanou Želiv, pak tábor u koní a jedny třídenní lázně. A jela bych ještě někam. Jen nevím kam.
Na šití jsem opět nesáhla. Raději jsem si četla.
Ve středu opět práce. Aspoň dopoledne. Odpoledne jsem překvapivě nikam nešla. Kadeřník byl odvolán, protože netekla voda. Tak jsem teda četla a dočetla jsem Eragona. Konečně. Druhý díl má ještě o dvě stě stran víc.
Navečer jsem šla na mši svatou. Po mši svaté jsem si vyzvedla jednu zásilku. Znovu kniha o Středozemi. V angličtině, ale nějak to překousnu. Hlavně má nádherné velkoformátové ilustrace. Víc jsem popsala v článku ve středu.
Ve čtvrtek dopoledne opět práce. Přežila jsem hodinu u páťáků. Odpoledne ještě puberťáky na nábožko a večer sbor. Mezitím jsem si stihla dát kafe a nakoupit na celý týden.
Večer jsem dost rychle odpadla.
V pátek jsem se konečně dočkala posledního pracovního dne v týdnu. Hurá. Přežila jsem pět hodin a hudebku k tomu. S dětmi jsme vytáhli flétny. Docela je to bavilo, i když jim to zpočátku nešlo. Nakonec si ale všichni zahráli svůj první slušný tón.
Po obědě jsem zaplatila poslední balíček a hned dva jsem si cestou do náboženství vyzvedla. Oba jsou komplet do školy. Pak jsem učila svou páteční šestou hodinu, šla jsem na mši svatou, kterou jsem skoro celou prozívala a pak do orchestru. Kolega teolog, který při mši seděl vedle mě, mě chválil za to nádherné zívání.
V náboženství jsem úspěšně ztratila jednu náušnici. Už jsem si říkala, že je nenávratně pryč, ale nestalo se tak. Dohru to mělo doma.
Spokojeně jdu na záchod a co se nestane. Náušnice si cinkne o mísu a zahučí až dolů. Naštěstí jsem ji vytáhla před spláchnutím. Náušnice zachráněna, vydezinfikována a znovu nošena. Zase jsem měla víc štěstí než rozumu.
Večer jsem si chvíli četla Tomáše, poslouchala hudbu a celkově odpočívala. Začínala jsem být nějak neklidná ohledně obhajoby.
V sobotu ráno jsem byla na mši svaté. Byla tichá a dost krátká. Dopoledne jsem ještě pekla a vařila. Odpoledne jsem si chvíli četla, mazlila se s kocourem, odpočívala a pracovala na zahradě.
Ve vybraných příspěvcích jsem zveřejnila poslední díl Ari. Teď si od toho chvíli odpočinu, a pak začnu vybírat Bera.
Večer jsem si hlavně četla. Rozečetla jsem Poselství jednorožců Strážci dobra od české autorky. Je to takové zvláštní. Nevím, co si o tom mám myslet. Putující skupina snažící se zachránit svět před temnotou a zlobou. Jeden ze skupiny má nějaké tajemství, zamiluje se do elfky, které má ten svět zachránit. Nějak se v tom neorientuju.
V neděli dopoledne mše svatá. Zpívala jsem, musela jsem. Do oběda jsem si četla. Odpoledne jsem po krátké četbě vyrazila ven. Opět do přírody. Pojmenovala jsem si zase pár věcí elfsky. A psychicky jsem se připravovala na zítřejší cestu. Snad to zvládnu.
Žádné zvláštní zvířátko jsem nepotkala. Spoustu ptactva, dvě rybičky a hromadu hmyzu. Několik pavučin jsem opět dostala do obličeje. A kopřivy pálily i přes kalhoty, jak to? Nějaká jejich superschopnost. Spatřila jsem zase několik krásných zákoutí.
Zase jsou ty fotky nějak přeházené. Nejhorší na tom je, že se ta krása okamžiku nedá zachytit na fotce. V reálu to vypadá mnohem lépe.
Doma jsem si dala kafe a ledňáka. Přišla jsem totálně uhřátá. A to jsem se bála, že mi bude zima. Právě naopak.
Večer jsem byla na májové. Potom jsem koukala na film a snažila se nepřemýšlet.
A to bude pro tento týden všechno. Nemyslet, pořádně se prospat a zítra to zvládnout.
Vaše trochu (víc) nervní Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat