Tak je to na den přesně pět let, co jsem odjela na svou první velkou zahraniční pouť do Francie, Španělska a Portugalska. A užívala jsem si to.
A budu si užívat znovu, protože v srpnu jedu znovu do Lurd. A že už jsem tam byla? To přece ničemu nevadí.
Stále na tuto pouť vzpomínám a chtěla bych vrátit ten čas, kdy jsem každý den stanula v bílé rochetě a černém límci a komži u oltáře a přisluhovala. Dalo by se říct, že to bylo takové poděkování za to, že jsem mohla ministrovat. Protože v srpnu toho roku jsem ministrovala naposledy. Bohužel. Snažím se s tím smířit, ale pět let je asi ještě moc krátká doba, abych to ze sebe dostala.
No, tak budeme s láskou vzpomínat na tu cestu a na to všechno, co se během ní stalo. Jak jsem se smála, jak jsem byla šťastná s lidmi, kteří si mě vážili pro to, co jsem dělala.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat