Tak neděle je opět tu. Přes týden jsem byla v Olomouci. V pondělí mě čekala celá řada předmětů. Byla jsem ve škole v kuse od půl jedenácté do půl šesté večer. Bez oběda, jen se svačinou. Přežila jsem. V úterý to bylo skoro podobně, škola naštěstí byla jen do jedné. Pak jsem utíkala na oběd a k dominikánům na zkoušku zpěvu. Tam jsem byla od čtyř do sedmi. Ve středu jsem měla jsen dva předměty. Pak jsem se snažila věnovat škole. Dělala jsem jeden projekt a pak i přípravu na vyučování na čtvrtek na praxi. Ve čtvrtek jsem učila prvouku. Měla jsem to tak pěkně nachystané, ale času bylo málo. Pak jsem v jednu frčela domů. Vlaky jely všechny krásně na čas. Večer jsem ještě šla na zkoušku sboru. Před ní jsem se ještě trochu prosla kousek kolem řeky a fotila.
Takhle to vypadá po zimě.
O kousek dál po proudu.
A zámek s Kukou a vodárnou. Prostě jsem neodolala a musela jsem fotit.
V pátek jsem byla dopoledne doma. Odpoledne bylo ve znamení hry na varhany, zpěvu na mši a hry na violu. Pak jsem ještě měla sílu jít za dětmi. Vymyslela jsem takovou hru, kdy jsme hráli něco jako voleyball s nafukovacím balónkem. Pravidla byla dost volná. Jediné, co platilo bylo, že se balónek nesmí dotknout země a že se nehraje mimo koberec. V sobotu jsem byla dopoledne hrát. pak jsem z kostela byla vyhnána, že prý je na hřbitově za chvíli pohřeb. Tak jsem radši šla, i když pohřeb začínal až v jedenáct. Odcházela jsem kolem půl jedenácté. Odpoledne jsem byla doma a psala povídku do soutěže. Termín už hoří, tak jsem psala a psala a dopsala. Hurá. Po vyhlášení výsledků možná zveřejním. Což bude v květnu. Večer jsem byla na florbale a docela jsem si zahrála. V neděli jsem byla na jedné mši svaté. Musela jsem zpívat se sborem. Moc mě to nebaví a hlavně ten sbor mě nahoře ruší v rozjímání. Tak jsem si na varhany ani nesáhla. Vynahradit mě to měla viola. Na varhany si zahraju zase příští týden. A musím cvičit a cvičit, abych to uměla. Umím celé Olejníkovo ordinárium, jednu Mariánskou píseň, jednu mešní a jednu k Pánu Ježíši.
Tak, asi už budu končit, už nemám co psát. Dneska ještě jedu do Olomouce, nechce se mi. Nechce se mi dělat vůbec nic, jen sedět a koukat a utápět se ve vzpomínkách. V krásných šťastných vzpomínkách. Ale jen tímto žít nemohu a já to vím, ale řekněte to mému srdci.....
Krásný další týden roku 2014.
Vaše Vanimaré
P.S.: Článek je přednastaven. Tuto dobu už budu někde v Brně shánět černé jednoduché a zároveň krásné baleríny bez podpatku.
V.
Žádné komentáře:
Okomentovat