Potom jsem se trochu prospala. Odpoledne jsem se věnovala Lafovi. Společnost mi dělal kromě koní i Jek.
"Jak to, že se nevěnuješ Friinin?"zeptala jsem se.
"Odjela s bratrem za příbuznými ještě více na sever."odpověděl, "A jak to, že ty se nevěnuješ Berovi?"zaútočil. Hodila jsem po něm kartáč. Chytil jej a smál se. Já jsem asi viditelně zčervenala.
"Vtipný."pokračovala jsem v očistě.
"Ari, co se zlobíš? No tak ho máš ráda, no a co?"
"Ale nemusíš se mi smát. Já se na Friinin ptala naprosto vážně."
"No dobře."začal si mě udobřovat, "Co bylo na výcviku?"změnil téma.
"Jelikož mistr naznal, že jsem začátečník, tak jsme posilovali a pak krokovali, což jsem ještě nestihla zapomenout."odpověděla jsem.
"A co ostatní účastníci?"
"Účastnice. Dívaly se na mě trochu vražedně, ale to se mi možná jen zdálo. Jinak jsou to větší začátečnice jak já."
"Tak na tom nejsi zase tak špatně jak sis myslela."
"To jsou starší?"
"Neřekla bych. Možná jsou stejně staré jak já." Mlčky jsme očistili koně. Venku se mezitím setmělo. Po společné večeři jsem se umyla a unaveně zalehla do postele.
Ráno se stavil Ber a doprovodil mě na výcvik. Opět jsme probrali pouze kroky s jedinou změnou, že jsme dostaly na ramena tyče.
"Už víš, co budeš dělat dnes odpoledne?"zeptal se mě Ber při cestě zpět.
"Ne. Ty máš něco v plánu?"odpověděla jsem.
"Mám."tajemně se usmál."
"Tak povídej. Pochlub se."
"Ne. Neřeknu ti to."usmál se ještě víc.
"Ach jo."
"Nech se překvapit."doprovodil mě k domu, "Odpoledne se stavím. Namárië."
"Namárië."vešla jsem do domu. Na oběd překvapivě zůstal i Fron. Po chvíli odpočinku se stavil Ber, jak slíbil. Společně jsme chvíli poseděli v kuchyni s hrnkem čaje.
"Co je to překvapení, o kterém jsi mluvil dopoledne?"zeptala jsem se.
"Chceš to opravdu vědět?"odpověděl otázkou.
"Jinak bych se neptala, ne?"
"Tak jdeme."vstal od stolu. Všichni jsme ho následovali. Dovedl nás přes půlku města do zadní části královské zahrady, kde se na zemi nacházely dlouhé obdélníky plné písku od moře. V bližším levém rohu se nacházelo devět 'míčků'. Jeden byl o mnoho menší. Když jsem se podívala pozorněji, byly vždy dvě stejné, tedy čtyři páry.
"Jsme na místě. Zahrajeme si takovou jednoduchou a oblíbenou hru Petang. Hraje se tak, že prvně se do obdélníku hodí ta menší kulička. Pak se postupně hází ty větší. Každý má dvě, jak jste jistě stihli postřehnout. Vyhrává ten, kdo má kouli nejblíže malé kuličce."stručně vysvětlil pravidla. Hra vypadala jednoduše a pravidla jsem pochopila.
"Tak začneme hrát."pobídl nás Ber a hodil do písku malou kuličku. Začínala jsem já, protože někoho (Jeka) napadlo, abychom začali podle abecedy. Ber mi naštěstí prozradil nejlepší taktiku, jak dobře hodit a trefit se co nejblíže. Koule se i přes velmi dobrý hod odkutálela od malé kuličky a zastavila se asi dvě stopy nalevo. Ber hodil a neohroženě trefil malou kuličku. Potom byl na řadě Fron a jako poslední házel Jek. To stejné se opakovalo s druhou koulí. Povedlo se mi vyštípat Bera z jeho útulné pozice, ovšem následně vyštípal on mě, a obě koule od malé odskočily. Fron ani Jek už do pořadí nijak nezasáhli. Došli jsme ke koulím a nastalo složité přeměřování, kdo že je vlastně nejblíže. Vyhrál Ber. Byl o dva palce blíže malé kuličce než já. Sebrali jsme koule a začali hrát od začátku. Takhle jsme strávili již velmi krátké odpoledne. Většinu her vyhrál Ber. Taky to nehrál poprvé jako my ostatní. Po setmění se Fron vytratil za Jarin a Jek za Friinin. Nechali mě napospas Berovi. Chvíli mi připadalo, že se na mě domluvili, ale i tak jsem prožila příjemný večer po boku Bera. Více jak hodinu mě doprovázel na procházce městem. Opět jsme viděla nová místa. Nakonec mě doprovodil domů.
"Děkuji za velmi příjemné odpoledne."řekla jsem po delší chvíli ticha před naším domem.
"Já děkuji, že jsem jej mohl strávit s tebou Ari."odvětil potichu. Nečekaně mě objal a políbil do vlasů, "Mára lómë, Ari."zašeptal.
Mára lómë."odvážila jsem se mu podívat do očí. Jemně jsme se vykroutila z jeho objetí a vešla do domu. Hned za dveřmi mě čekala mamil a tajemně se usmívala. Zřejmě mě viděla.
"Sluší vám to."špitla mi do ucha a vzala mi plášť. Hned mi bylo jasné, že jsem byla před domem bedlivě sledována.Usadila jsem se v kuchyni a Melin si sedla vedle mě.
"Jaké to je být zamilovaný?"zeptal jsem se po chvíli ticha. Mamil se na mě podívala, jestli svou otázku myslím vážně. Upřený pohled jsem vydržela.
"Je to krásné období. Dalo by se říct, že jedno z nejkrásnějších."odpověděla s úsměvem. Asi vzpomínala na svou zamilovanost do mého otce. "Jsi zamilovaná?"zeptala se mě a pohlédla mi do očí. Asi jsem trochu zčervenala, protože se Melin usmála.
"Já nevím, možná."odpověděla jsem vyhýbavě.
"Vypadáš zamilovaně."usmála se Melin ještě více, "Máš ho hodně ráda, že?" nechtěla jsem to přiznat, ale nakonec jsem kývla na souhlas. "Víš, on má ve zdejší společnosti vysoké postavení, ale jak už jsem jednou řekla, do vztahů ti mluvit nebudu."usmála se. Byla jsem vděčná za tento její postoj. Chvíli jsme seděly mlčky.
"Jdu spát. Zítra se konečně začne šermovat, tak ať u toho neusínám."vstala jsem. Mamil mě následovala, doprovodila mě do pokoje, popřály jsme si dobrou noc a rozešly se do svých pokojů. Nedařilo se mi hned usnout, ale nakonec jsem usnula s jakýmsi pocitem osamění.
Žádné komentáře:
Okomentovat