Není konec všeho 11. část

Probudila jsem se až po východu slunce, pokud vůbec nějaké vyšlo. Venku bylo šero a občas spadla nějaká ta kapka.

Do konce podzimu zbývá devět dní. Převlékla jsem se do něčeho teplejšího a sešla dolů. Všechny jsem nachytala se stáji.

"Mára arin."pozdravila jsem.

"Mára arin, Ari. Už jsi jedla?"zeptala se mamil starostlivě.

"Ještě ne, ale už se jdu najíst. Chtěla jsem vás jen pozdravit."otočila jsem se na patě a zamířila si to zpět do domu do kuchyně. Po snídani se mi začal věnovat Fron, začal se mnou cvičit a posilovat. Hodinu dopoledne a hodinu odpoledne, ale bohatě mi to stačilo. Večer jsem se ještě dvě hodinky věnovala Lafovi a pak jsem s radostí zalehla do postele. Ještě před tím mě mamil zahnala do lázně, kde jsem ze sebe smyla všechnu špínu a pot dne. Sotva jsem lehla, hned jsem usnula.

Ráno mě vzbudil Fron. Trochu nemilosrdně a ještě za tmy. Rychle jsem se oblékla a následovala ho ven, kde čekal Jek s Berem.

"Mára arin."pozdravili jsme se. Stále jsem netušila, co se bude dít.

"Včera jsme trochu posilovali, dneska zvýšíme vytrvalost."oznámil mi Fron.

"Takže jdeme běhat."doplnila jsem, co mi nestihl říct.

"Přesně tak."usmál se. "povede nás Ber, protože se tu nejvíce vyzná."odmlčel se, "Tak běžíme, nejsme tady na stání." Ber se usmál, pohlédl na mě a rozběhl se. Téměř okamžitě jsme ho následovali. Zamířili jsme na jih od města a zastavili se až u jezera. Chvíli jsme vydýchávali. Pak Fron navrhl velice jednoduchou hru, při které jsem si musela chránit svůj zadek. Prvně se do mě pustili po jednom, později po dvou a nakonec se na mě vrhli všichni. Měla jsem co dělat, ale svůj zadek jsem proti jednomu i proti dvěma uhájila. Proti třem jsem šanci neměla. Pak jsme se rozběhli ku domovům na snídani. Následovala hodina posilování a odpoledne další. Večer jsem byla dokonale unavená.

Tento režim dne jsme dodržovali do slavností úplňku.Slavnost začínala den před úplňkem. Stavby hranice jsem se tentokrát nezúčastnila. Stavěla ji domobrana. Večer se začalo tancovat. S Melin jsem došla trochu později, takže obřady před zapálením jsem nestihla. Za chvíli se vedle nás objevil Jek a Fron s Jarin.

"Bavíte se dobře?"zeptal se Fron.

"Teď jsme přišly Byl začátek stejný jako tenkrát?"odpověděla jsem.

"Až na pár odlišností, jinak byl stejný."odpověděl mi Fron. Muzikanti začali hrát. Fron nelenil a za chvíli jsem ho viděla tancovat s Jarin. Jek po chvíli vyhledal Friinin a taky se vrhli do tance. Znovu jsem osaměla s Melin.

"Nudíš se moc?"ozvalo se z mé levé strany. Lekla jsem se. Vedle mě se zčista jasna objevil Ber.

"Ne. Máš něco v plánu?"odpověděla jsem.

"Ano. Merelyë liltien?"nastavil ruku. Koukla jsem na Melin, co ona na to. Jen se usmála a kývla, ať klidně jdu.

"Je ti doufám jasné, že si trhneš ostudu."řekla jsem mu, když mě vedl mezi tanečníky.

"Já tajně doufám, že mě neshodíš."odpověděl a postavil se proti mně.

"Já si to nepamatuji."

"To zvládneš."usmál se, navedl mě do základního tanečního postoje.

"Já tě varovala"usmála jsem se. Vrhli jsme se do víru tance. Zahleděla jsem se do jeho očí. Zhypnotizoval mě. Tancovala jsem jako nikdy před tím. Utápěla jsem se v jeho kaštanových očích a vzpomněla si na ten večer na věži, kde jsme byli sami. Měla jsem pocit, že se mi podlomí kolena, prudce mi bušilo srdce.

"Vidíš, jak ti to jde."promluvil po velmi dlouhé chvíli ticha. Nečekala jsem, že promluví. Trochu jsem se lekla a ztratila rytmus. Pokud jsem vůbec nějaký měla. Ber mě však ze svého objetí odmítal pustit. Zastavili jsme.

"V pořádku Ari?"zeptal se.

"Jo, jsem v pohodě."odpověděla jsem, i když trochu nepravdivě. Pocity se ve mně dokonale mísily. Pokračovali jsme v tanci. Potom mě odvedl k Melin. Za chvíli se připojil Fron s Jarin a Jek s Friinin. Další tanec jsem strávila v objetí Jeka. Melin byla po chvíli také zapojena do tance. Nechala se přemluvit Fronem. Za celý večer jsem tancovala se všemi, které tu znám. Kolem půlnoci jsem s Melin opustila sešlost a šly jsme spát. Byla jsem náležitě unavená z tréninku. Doprovázel nás Ber. Před naším domem se s námi Melin rozloučila a nechala mě o samotě.

"Děkujeme za doprovod, mára lómë."řekla jsem Berovi a následovala Melin do domu.

"Mára lómë, Ari."odpověděl a až za mnou cvakly dveře, odešel. Usnula jsem hned jak jsem dolehla a přikryla se.

Ani v den slavnosti jsem nebyla ušetřena. Ještě za šera mě vzbudil Fron a šli jsme již v tradiční sestavě běhat. Při zpáteční cestě Fron s Berem cosi domlouval. Po snídani mě čekala hodina cvičení. Po obědě jsme projeli koně. Večer pokračovala slavnost. Většinu tanců jsem strávila v objetí Bera.

"Ari,"oslovil mě, "Mám pro tebe jednu zprávu."usmál se.

"A dobrou nebo špatnou?"

"To musíš posoudit sama."

"Tak povídej."pobídla jsem ho.

"Měl jsem takový návrh a Fron souhlasil. Řekl mi, že ti to mám oznámit já."zdržoval a stále se usmíval.

"Tak už mě nenapínej."

"Dobře. Budeš trénovat a šermovat v paláci pod dohledem zdejší elity, která učila i mě."řekl jen tak. Zastavila jsem se a nevěřícně na něj hleděla.

"To myslíš vážně?"

"Ano."

"A že by se někdo zeptal mě, jestli s tím souhlasím?"vyjela jsem na něj. Samozřejmě mě potěšilo, že mě bude učit elita a že mi to oznámil zrovna Ber, ale, že mi to řekl jen tak mě šokovalo. Proto byla moje reakce tak prudká. Ber se na mě zaraženě díval. Takovou reakci zřejmě nečekal.

"Promiň, vyvedlo mě to z míry."omlouvala jsem se.

"Neomlouvej se. Pokud s tím nesouhlasíš, nebudu tě nutit."uklidňoval mě a pozorně sledoval moji reakci, "Je to jen na tobě, jak se rozhodneš."

"Já vím. Nabídku přijímám, už kvůli Fronovi a Jarin."řekla jsem mu d očí.

"Ari, ty jsi úžasná."usmál se Ber od ucha k uchu a lehce mě donutil pokračovat v tanci. Na konci mě odvedl k Melin a ostatním.

"Doufám, že se tentokrát dočkám ukončení slavností."

"Ukončení nebývá nic moc. Začátek býval lepší."pošeptal mi do ucha Ber. Slavnost se pomalu chýlila ke konci. Taneční prostor se pomalu vyprázdnil. Zůstaly tam pouze čtyři taneční páry. Každý v jiné barvě šatů.

"Znázorňují čtyři roční období."vysvětlil mi Ber aniž bych se na něco zeptala, "Zelená znázorňuje jaro, červená léto, hnědá podzim a ten pár v nejsvětlejších šatech zimu."vysvětloval dál. Páry se roztančily po celé ploše. Po chvíli jsem zaregistrovala, že světlý pár opustil taneční prostor.

"Ukazuj, že je podzim. Bude odcházet jako poslední."vysvětloval Ber. Po chvíli opustil prostor i pár v zelených a červených šatech. Zůstal jediný pár. Ještě chvíli tančil a nakonec taky zmizel. Ostatní kolem nás se začínali rozcházet. Slavnost úplňku skončila. Byl tím také ukončen podzim a vlády se ujme zima. Otočili jsem se zády k vyhasínajícímu ohni a zamířili k domovu.

"Nebylo to zase tak strašné."řekla jsem Berovi cestou.

"Ne? Je pravda, že jsi tu teprve pár dní."odpověděl. doprovodil mě až domů. "Mára lómë, Ari. Zítra začíná výcvik."

"Kam se mám dostavit?"zeptala jsem se.

"Ukážu se a doprovodím tě."políbil mě do vlasů a odešel. Převlékla jsem se, opláchla si obličej a se smíšenými pocity jsem usnula. Procitla jsem. Nikdo mě nebudil, což bylo podezřelé. Skrz okno jsem po otevření očí viděla, jak prší. Následně mi došlo, proč mě Fron nevzbudil. Převlékla jsem se, v jídelně se nasnídala a zamířila k Lafovi. Vrhla jsem se do Lafovy očisty a přestala vnímat okolí.

"Mára rë, Ari."ozvalo se za mnou zcela nečekaně, až jsem se lekla. "Jak se máš?"pokračoval Ber. Pomalu jsem se otočila.

"Mára rë. Mám se leknutě, když mě takhle děsíš."odpověděla jsem.

"Promiň, myslel jsem, že o mě víš."rozhodil rukama.

"Teď už ano."

"Jsi připravena na výcvik?"

"A dá se na to nějak připravit?"odpověděla jsem otázkou.

"Nevím, já to nezkoušel."usmál se, "Na koni ale nepojedeme, je to kousek."

"Jasně, jen jsem chtěla Lafa pozdravit."ukládala jsem kartáče do bedýnky, přehodila přes jeho hřbet houni, odvázala jej od kruhu ve stání a vyvedla na pastvu. Potom jsem se rozloučila s Melin, Jekem a Fronem, vzala si plášť do deště a následovala Bera ke královskému paláci. Čím více jsme se blížil, tím více jsem byla nervózní. Nevěděla jsem, co mě čeká. Ber mě dovedl do paláce. Provedl mě dlouhou chodbou. Otevřel až poslední dveře vpravo. Vešli jsme do velké haly. Uprostřed se řadily dívky. Za chvíli k nim přistoupil učitel. Ber mi sejmul z ramen promočený plášť. Učitel se díval chvíli do papírů. Mezitím jsme vyšli ze stínu a došli k nim.

"Mára rë."pozdravil Ber.

"Mára rë."odpověděl učitel, uctivě se poklonil a vyměnil s Berem pár zdvořilostních frází. Mě zatím probodávalo deset pohledů od dívek, které se tu učily obraně. Nakonec si Ber a učitel podali ruce a přišli ke mně.

"Ari, dovol, abych ti představil Istiara, mého mistra meče."představil nás Ber.

"Teší mě."odpověděla jsem a naznačila poklonu.

"Mě také, smím se zeptat na pár otázek?"

"Ptejte se."

"Už jste někdy držela v ruce meč?"zněla první otázka.

"Ano."

"Kdy naposledy?"

"Už to bude dlouho."

"Takže začneme od začátku."otočil se na Bera. Že hned věděl, jak na tom jsem.

"Zvládneš to tu sama?"vzal mě Ber trochu stranou. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních dívek.

"Asi budu muset, jestli chci ještě někdy šermovat."nervózně jsem se usmála a pohlédla mu do očí.

"To zvládneš. Mám nějaké povinnosti, ale za chvíli se vrátím."uklidňoval mě. Usmál se, políbil do vlasů a opustil místnost. Já se připojila k ostatním dívkám. Začali jsme rozcvičkou a následovaly kroky. Dopoledne uběhlo rychle. Ani jsem si v zápalu boje se svým nerozhýbaným tělem neuvědomila, kdy se vrátil Ber od svých povinností, a vracela se v doprovodu Bera domů.

"Jak bylo?"zeptal se mě při zpáteční cestě.

"Celkem fajn. Prošli jsme všechny možné kroky a výpady."

"Takže jsi spokojená?"zeptal se.

"Učí mě už druhá elita v mém krátkém životě, takže si nemám na co stěžovat."

"To jsem rád."usmál se. Chvíli jsme šli mlčky. "Co děláš zítra po tréninku?"zeptal se najednou.

"To ještě nevím. Nevím ani, co budu dělat za chvíli, natož zítra."odpověděla jsem. Opět jsme se uvrhli do mlčení. Došli jsme až k domu.

"Děkuji za doprovod. Namárië."

"Namárië, pokud se budeš nudit, dej mi vědět."odešel. já jsem vešla do domu. Hned za dveřmi mě vítala Měli s Jekem. Fron byl nejspíše s Jarin. Neměla jsem mu to za zlé. Společně jsme zasedli ke stolu a naobědvali se.