"Někde jste si poranila záda. Pravděpodobně jsme nezahojená místa rozdráždily. Nebojte se, bude v pořádku." Trochu jsem zbledla.
"Nechoďte pro ranhojiče. Dojděte radši pro pana Izupu" Ta, co mě před chvíli uklidňovala, opustila místnost. Zůstala u mě poslední a nejmladší služka. Posadila jsem se na židli a čekala na Izupův příchod. Mladičká služebná si našla práci, začala se věnovat mým vlasů. Polovinu mi zapletla do zvláštního, složitě vypadajícího copu. Chvíli potom přišel Izupa následován dvěmi služkami a ranhojičem.
"Ari, co jsi zase dělala?"zeptal se mě.
"Nic, jen jsem o sebe nechala pečovat."odpověděla jsem, "Je to zlé?"
"Lehni si na břicho na postel. Asi ti budu muset vyčistit ranky. Jarin za chvíli přijde a obváže tě."
"Takže je to zlý."přesunula jsem se na postel a odhalila záda.
"Aca tě nepochválí."začal mi čistit rány.
"Ty kraje ran by se měly odřezat."namítl ranhojič na Izupovu jednámí.