V polovině naší cesty začalo kapat.
"Asi bude pršet."prorokoval Jek. Nestihla jsem ani odpovědět a rozpršelo se pořádně. Pobídli jsme koně do cvalu. Promoknutí skrz na skrz jsme se ale nevyhnuli. Do města jsme přijeli absolutně mokří a na kost promrzlí. Stráž od brány nás dovedla ke královskému paláci. Na nádvoří jsme sesedli a koně předali do péče podkoním. Chtěla jsem se o svého Lafa postarat sama, ale Jek mi připomněl, že jsem durch mokrá. Musela jsem od svého plánu upustit a jít se vykoupat do teplé vody. Do pokoje jsem se nechala dovést, protože jsem si ještě nepamatovala cestu. Služebná mi pomohla s promočených šatů, já zalezla do kádě s teplou vodou a nechala si umýt vlasy. Služebná po chvíli odešla a nechala mě odpočívat. Neodpočívala jsem dlouho. Někdo zaklepal. Nijak jsem nereagovala. Po chvíli se začaly otvírat dveře. Nečekala jsem na nic, chytila si vlasy, které měly schnout a neslyšně se ponořila s hlubokým nádechem pod vodu. Do lázně vešel muž. Přes stále se pohybující hladinu jsem nemohla poznat, o koho jde. Nevšiml si mě ani ničeho, co by prozrazovalo mou přítomnost. Najednou se ke mně otočil zády a já se vynořila k nádechu. Ovšem jsem se nestihla ponořit. Osoba se otočila za mnou vyvolaným zvukem. Zvědavost vystřídalo zděšení.
