Prospala jsem celou noc a celý den. Probudila jsem se za tmy. Na bedně u mých nohou slabě blikala svíčka. Slyšela jsem, jak venku prší. Foukl vítr, svíčka naposledy blikla a zhasla.
"Už zase."ozvalo se vedle mě.
"Co se děje?"zeptala jsem se.
"Mára undómë, Ari. Veku prší tak, že je vidět maximálně na dva kroky dopředu. Museli jsme zastavit."odpověděl mi Ber.
"Kde je Fron a ostatní?"
"Tísní se dole pod vozem. Tady leží akorát Mernkal s Jekem.
"A koně?"
"Někteří se rozprchli." Zablesklo se a chvíli na to nás ohlušil hrom. Pravděpodobně někam uhodilo. Lekla jsem se. Nečekaně jsem se přilepila na Bera. Ani nevím, proč jsem to udělala. Ber taky nechápal moji reakci a opatrně se mě 'zbavil'. Natáhl se pro misku.
"Budeš jíst?"zeptal se mě.
"Asi budu muset, že?"odpověděla jsem otázkou. Jen přikývl. Vzala jsem mu lžíci i misku a pustila se do jídla. Snědla jsem svou tradiční čtvrtinu a misku jsem vrátila Berovi. - proč mi vždycky dají plnou misku, když ví, že stejně víc jak čtvrtina nezmizí? - pomyslela jsem si, když jsem viděla Berův výraz, který říkal: 'Tak málo? Nechceš ještě?' odložil misku na bednu a podíval se mi do očí. Dlouho jsem zkoumavý pohled nevydržela a podívala se jinam. Ber mě pohladil po tváři a nadzvedl bradu, takže jsem byla nucena na něj pohlédnout. Znovu oblohu prozářil blesk následován hromem. Znovu jsem se lekla a…skončila v Berově objetí. Ucítila jsem na hlavě jeho ruku. Snažil se mě utěšit a uklidnit.
"Prospi se ještě. Zůstanu tady až do rána. Ava aista."odtáhl se ode mě a povzbudivě se na mě podíval.
"Jak myslíš a já nemám strach."vyjela jsem na něj potichu, i když jsem mu před chvílí dokázala pravý opak, a ukládala se ke spánku. Ber ještě chvíli cosi dělal u mých nohou a pak vyšel do deště. Zablesklo se a ozval se hrom, který mě vyděsil. Rychle jsem se schovala pod přikrývku a snažila se usnout.
Probudila jsem se. Oslnilo mě slunce. Plachta byla do půlky vozu odhrnutá a na konstrukci rozvěšené čísi svršky. Pravděpodobně se sušily. Nerušeně jsme pokračovali v cestě. Pomalu jsem se posadila. Za vozem na koni jel Fron s Berem a bavili se. Jakmile mě zaregistrovali, oba se usmáli. Fron na chvíli zmizel a pak se znovu objevil a skočil do stále jedoucího vozu.
"Už jsi vzhůru?"zeptal se.
"Dost blbá otázka."odpověděla jsem. Fron mi podal misku.
"Můžu se na chvíli projít?"zeptala jsem se při jídle.
"Je mi líto, ale dnes už ne. Za chvíli je tma. Odpočívej pořádně. V noci překročíme hranice Elfského lesa a zítra pravděpodobně dorazíme do Esgorenu. Mára lómë."opustil mě. Snědla jsem ještě trochu kaše a ukládala se ke spánku. Začalo se stmívat.
