Nebezpečí zatím zažehnáno 3. část

"Vítám vás. Pojďte si sednout dopředu."pobídl nás.

"Ne, děkujeme. Zůstaneme raději někde vzadu. Neznáme tyhle zvyky."odmítl ho Fron.

"No dobře, ale na hostinu jdete?"

"Určitě."

"Ari, už je ti lépe"otočil se na mě.

"Je mi lépe. Děkuji za optání. Kde je Meren?"zeptala jsem se pro změnu já.

"Čeká venku až bude všechno připraveno."

"A mohla bych ji ještě vidět?"vyslovila jsem přání.

"Ale jistě. Měla by být každou chvíli před vchodem."

"Děkuje."odkráčela jsem. Za chvíli mě dohnal Fron.

"Nechceš to nechat až po svatbě?"zeptal se mě.

"Ne."

"Aspoň tě doprovodím." Nezbývalo mi nic jiného, než souhlasit.

Nebezpečí zatím zažehnáno 2. část

Vzbudila jsem se. Ležela jsem na zádech (překvapivě po tom bičování) na čemsi měkkém a pohyblivém. Kolem mě bylo šero, nad sebou jsem viděla plachtu vozu. Na zádech jsem cítila obvazy. - to se mi asi jen zdálo o osvobození. Nebo jsem mrtvá? - pomyslela jsem si. Teprve potom jsem si všimla, že jsem velmi pečlivě zabalená do dek. - Hwesta by asi něco podobného neudělal. - uvažovala jsem. - A navíc by mě nedržel ve voze, ale v té kobce. - Mé úvahy přerušil jeden příchozí. Ani jsem si neuvědomila, že vůz zastavil.

"Jeku, opatrně, rozumíš?"ozval se Fron. - Tak se mi to nezdálo a ani nejsem mrtvá. - blesklo mi hlavou.

"No jo, no."odpověděl Jek a za chvíli se objevil v mém zorném poli. Chvíli dělal cosi s vodou u mých nohou. Pak se otočil na mě s mokrým hadrem v ruce. Vyvalil oči a hadr s hlasitým plesknutím dopadl na podlahu vozu.

NOVÝ ROK

Přeji krásný nový rok všem čtenářům. Vanimaré