Fron mě dovedl ke koním. Doteďka jsem nevěděla, kde jsou. U koní jsme složili zavazadla. Fron na chvíli odešel, ale hned se vrátil.
"Kdy vyrážíme?"zeptala jsem se ho.
"Co nejdříve."odpověděl mi. Myslela jsem si, že vyrazíme ještě před polednem, ale Izupa byl jiného názoru, chtěl poobědvat na vítězném poli a navíc zdržovala Friinin. Mě se to velmi příčilo, ale co jsem měla dělat. V pravé poledne jsme zasedli. Izupa pronesl, podle něj, krátkou řeč a všichni ostatní začali hodovat. Odmítala jsem cokoli pozřít, ale pod bedlivým dohledem Frona jsem se přece jen musela najíst. Po obědě jsme šli osedlat koně. Vedle mě se najednou objevil Ber. - Zase mi něco provede. - pomyslela jsem si. A taky že provedl. Na tohle zřejmě čekal. Jakmile jsem se přiblížila ke svému sedlu a hodlala je zvednout, rychle ke mně přiskočil a sedlo, moje vlastní sedlo, mi vyfoukl před nosem. Zůstala jsem zaraženě stát a zírat na místo, kde sedlo leželo.
"Co si myslíš, že děláš?"zeptala jsem se ho.