V zajetí 3.část

„Co se děje?“ zeptal se Ber, do kterého jsem vrazila. „Co ti řekl Fron.“

„Právě že nic. Nenašla jsem ho. Tábor je plný skřetů. Jen doufám, že se Fronovi a Jekovi nic nestalo.“

„A kde jsou?“

„Nevím.“

„Kolik je tam těch skřetů?“

„Moc ne. Zkusíme je vyhnat?“

„Tak jdeme, ale drž se vzadu.“ řekl Ber. - To tak. Začínáš se podobat Fronovi. Myslíš si, že jsi lepší? - pomyslela jsem si. Luk jsem hodila na rameno. Rozhodla jsem se bojovat mečem. Ber šel přede mnou. Zase jsem do něho vrazila. Slyšeli jsme hrubé skřípavé skřetí hlasy. Domlouvali se, kde mě budou hledat. Jeden se vydal po pěšině k nám. Vzala jsem si luk a jeden ze skřetích šípů.

V zajetí 2.část

„Tak dovnitř se dnes už asi nedostaneme.“ řekla jsem. Ber zkusil, co tehdy Fron. Zabušil na ni. Zaduněla a chvíli se nic nedělo. Po chvíli vykoukl někdo z nejnižšího okna věže asi tři metry nad zemí. K mé radosti to byl Hwesta. On mě však v té tmě nepoznal

„Co chcete.“ zeptal se.

„To máš tak nacvičené nebo jsi na hlídce usnul?“ zeptala jsem se.

„Tak co chcete. Já nemám čas se tu s vámi vybavovat.“

„Chceme dovnitř.“

„Teď v noci?“ divil se.

„Jo. Potřebujeme mluvit s panem Izupou.“ řekla jsem. Teprve teď mu došlo, kdo jsem.

„Ari?“