V zajetí 1.část

Ráno jsme vstali ještě před svítáním. Některým z nás to dělalo drobné potíže (Jekovi). Během deseti minut jsme byli schopni vyrazit. K Izupovi jsme dorazili těsně před svítáním.

„Mára arin.“ pozdravil nás Izupa. Nejméně polovina zvědů byla duchem úplně mimo. „V nejbližších dnech se rozhodne o osudu Ardeny. Tak vám všem přeji hodně štěstí.“ odešel. S námi vyrazilo dalších pětadvacet osob. Vždy po dvou mílích se od nás odpojila trojice. Nakonec nás zůstalo sedm. Teprve teď jsem si všimla, že s námi jede někdo navíc. Po dalších dvou mílích se odpojila poslední trojice. Pokračovala jsem já, Fron, Jek a … Ber. - Co ten tady dělá? Měl být s Mernkalem? - divila jsem se.

„Jak to, že jsi nezůstal u posledního stanoviště?“ zeptala jsem se.

„Změna plánu. Ty nemůžeš hlídat.“ odpověděl mi Ber.

„Proč? Ty si myslíš, že se neumím bránit?“

Nezdařený výlet 2.část

Vzbudila jsem se. Bratři ještě spali, tak jsem jim nachystala snídani vyrazila ven. Byla asi hodina po svítání a mnoho lidí ještě nebylo venku. Čekala jsem útok od neznámého muže. Nikde se neobjevil. Vrátila jsem se tedy domů. Fron i Jek už byli vzhůru.

"Dobré ráno. Kdypak jste se vrátili?"zeptala jsem se.

"Něco po půlnoci."

"A dali jste si pořádně do těla, co?"

"Já ne. Jen Jek."usmíval se Fron.

"To je jedno. Svým každodenním povinnostem neutečete. Jedu do Vesnice k obchodníkovi. Přeji příjemný den."řekla jsem a zavřela za sebou dveře. Vyvedla jsem Lafa, osedlala ho a vyjela severní bránou za dobrodružstvím. Směřovala jsem k Vesnici. Bez problémů jsem dorazila k obchodníkovi. Jako vždy měl vše, co jsem potřebovala. Byl to starší muž vysoký jako Jek. Trochu zavalitý a u pasu nosil jen krátkou zahnutou dýku. Vždy byl ke mně zdvořilý. Stejně zdvořile jsem se s ním rozloučila a vyrazila na cestu domů. Čekalo mě nepříjemné překvapení. Cestu mi zkřížil muž v černém plášti s kápi na ryzákovi. - Toho ryzáka znám. - pomyslela jsem si.