Není konec všeho 10. část

Po další hodině padla okolo nás mlha. Vyhledala jsem Frona. Dlouho jsme jeli mlčky vedle sebe.

"Ari."oslovil mě po dlouhé chvíli, "Myslela sis, že změníš něco tím, že se vystavíš nebezpečí?"

"Ne, jen jsem nechtěla nikoho ztratit."odpověděla jsem. Fron se na mě podíval. "Doufám, že chápeš moje důvody jednání."řekla jsem po chvíli ticha.

"Ari, poslal jsem tě pryč aby ses neohrozila a neohrozila nás ostatní."odpověděl, "Nebudu ti tady říkat všechny možnosti, které mohly nastat, ani ti nebudu nic vyčítat. Myslím, že jsi dost rozumná a víš co by se příště mohlo stát."dál mlčel a nechal mě zabývat se svými myšlenkami. Odpojila jsem se od Frona a jela dál osamocena mezi dvojicemi Frona s Jarin a Bera s Jekem. Opět okolo nás padla mlha. Kolem poledne jsme narazili na první lesa. Už jsme byli skoro doma. Naobědvali jsme se až za druhou obranou linií. Cestou se nic podstatného neudálo a pořádku jsme se vrátili k mamiln.

Řím

Tak jsem se vrátila z týdenního výletu do Věčného města Říma. Letěla jsem poprvé v životě letadlem a to z letiště v Brně. Alespoň jsem nemusela jet až do Prahy. Let trval něco málo přes hodinu. Posádka letadla byla suprová, akorát mluvila buď anglicky nebo slovensky, takže jsem některým věcem nerozumněla. Kapitán mluvil pouze anglicky. Venku v normální letové výšce bylo prý mínus 60 stupňů, takže docela kosa:-). Kdo už letěl, ví o čem mluvím. Co jsem viděla z letadla se nedá popsat. To se prostě musí vidět a foťák ať sebelepší to nezachrání.

Po příletu jsem se ubytovala a vyrazila na půlnočí procházku Římem. Hned na začátku jsem narazila na Koloseum. Chvíli jsem poseděla u Lateránské baziliky.

Druhý den ráno jsem vyrazila směr nádraží Termini, kolem baziliky Panny Marie Větší. Odtud směr Vatikán kolem památníku Viktora Emanuela a kostela sv. Ondřeje. Uskutečnila jsem první návštěvu baziliky sv. Petra. Pak jsem vystoupala na jeden ze sedmi pahorků Říma Gianicolo. Do apartmánu jsem se vracela kolem řeky Tibery a Římským metrem.

Třetí den jsem se rozhodla pro návštěvu Vatikánských muzeí. Tyto muzea jsou největší na světě, takže se nedají projít za jediný den. Všechny trasy končí v Sixtýnské kapli, kde je slavný Michelangelův poslední soud. Prohlédla jsem si také papamobily. Do apartmánu jsem se vrátila metrem.

Na čtvrtý den jsem si naplánovala návštěvu bazilik. Začala jsem v bazilice Panny Marie Větší, kolem které jsem již jednou procházela. Následoval Sv. Pavel za Hradbami a Jan z Laterána. V době italské siesty jsem si alespoň z venku prohlédla kostel St. Croce Gerusaleme. Po pozdním obědě jsem metrem dojela na Piazza del Popolo. Pěšky jsem dorazila na slavné Španělské schody a konečně spatřila slavnou fontánu Di Trevi. Dnešní půtování jsem zakončila na Pizza Navona.

Pátý den byl ve znamení válení se u moře v nedaleké Ostii, kde zemřela sv. Monika, matka sv. Augustina.

Šestý den jsem se konečně dostala do Kolosea. Z venku bylo kolosální, ale interiér mě zklamal. Teď už ani nevím, co jsem od toho čekala. Vstupenka do Kolosea platila i do Fora Romana a na Palatinum. Shlédla jsem svůj vytoužený Pantheon a den zakončila opět na Piazza Navona s pizzou na stole.

Poslední den jsem šla nakoupit ještě nějaké suvenýry. Po obědě mě čekalo rozloučení s Římem a Vatikánem. Stihla jsem udělat pár nočních fotek a vyrazila směr apartmán.

Dopoledne jsem navštívila již potřetí baziliku Panny Marie Větší, kde jsem se zúčastnila mše svaté. Odpoledne mě taxík zavezl na letiště Fiumicino. Já jsem sedla do letadla a zamířila směr domov.

Týden byl super, jedinou výhradou bylo to příšerný teplo, které tam v tuto dobu bývá.

Spontální článek 10 a Jak pokračuji 10

Tak po dlouhé době jeden spontální.

Dne 4. sprna 2011 mám na kontě 214 stránek ve Wordu 18 kapitol, zveřejněno je 212 stránek a ještě nějaké přibudou. Rukou mám napsáno 699 stránek a stále píšu do osmého sešitu.

Tak jsem se trochu vypovídala. Přepisovat se mi nechce, potřebovala bych nějakého pisatele, který by to všechno přepsal, ale zatím jsem mezi svými známými nenašla vhodného kandidáta. :) A asi ho nikdy nenajdu. Přepsáno do počítače toho nového nic moc nemám. S přepisováním jsem skončila na straně 682, což je hodně vzadu.

Vanimaré

Srpen

1.srpna sv. Alfons z Liguori

4. srpna svátek sv. Jana Maria Vianney

6.srpna Svátek Proměnění Páně

8.srpna sv. Dominik

9.srpna Svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže

10.srpna Svátek sv. Vavřince

11:srpna sv. Klára

14.srpna sv. Maxmilián Kolbe

15.srpna Slavnost Nanebevzetí Panny Marie

20.srpna sv. Bernard

21.srpna sv. Pius X.

22.srpna Panna Maria Královna

24.srpna Svátek sv. Bartoloměje apoštola

27.srpna sv. Monika

28.srpna sv. Augustin

29.srpna Umučení sv. Jana Křtitele

Jak šel Bacil do lékárny

Tak když už nepíšu o Ari tak Vás aspoň nechám přečíst něco z mé školní tvorby, kdy jsem byla přímo nucena psát a ještě ke všemu na určitý žánr. Začnu pohádkami.

Tahle je taková trochu divná. S odstupem času (asi dva roky) se divím, co jsem to vlastně napsala. Vím akorát, že je to na námět "Nekoukej na to jako bacil do lékárny" a vzniklo z toho tohle.

Děkuji za recenzi. :)

---

Byl jednou jeden Bacil. Rád dělal dětem zle. Proč? No, prostě ho to bavilo. Děti byly zoufalé a u paní doktorky bylo vždy narváno.

Jednou uviděl takovou pěknou bílou krabičku se zeleným křížem. Nic by si z toho nedělal, kdyby neviděl, že maminka té holčičky, které zrovna škodil, ji neotevřela. Uviděl spousty lahviček, krabiček a obvazů. Samozřejmě netušil na co se ty všechny všelijaké zajímavé věci používají. A taky netušil, že mu můžou moc uškodit. Pustil to z hlavy.

Holčička se uzdravila a Bacil bloumal všude po okolí a nevěděl, co dělat. Vzpomněl si na tu krásnou krabičku a rozhodl se ji prozkoumat. Nevěděl, kde ji hledat. Zeptal se tedy jedné Bakterie.
"Musíš ji hledat v nemocnici, ale být tebou, tak se ani na dvacet skoků k té bedně nepřiblížím."odpověděla mu. Bacil si z toho nic nedělal a vypravil se do nemocnice. Našel hned několik podobných krabiček. Chtěl prozkoumat všechny. Blížil se k jedné a potkal Chřipku. Když ji řekl, kam jde zděsila se.

"Nechoď tam. Je to peklo. To není nic pro tebe."řekla mu a utíkala pryč. Bacil si z toho nic nedělal a pokračoval na své pouti do lékárny. Už byl skoro u ní, když ho srazil Tyfus.

"Kam se ženeš?"zeptal se Tyfus.

"Do té krabičky."odpověděl Bacil.

"Jsi normální? Pojď se mnou radši do nějakého krku."radil mu Tyfus.

"Ne, já chci vědět, co tam je. Takhle z venku vypadá pěkně."

"Nic pro bacila. Ale dělej jak chceš."řekl Tyfus a odešel. Bacil se nakonec dostal do lékárny. Čekalo ho tam nepříjemné překvapení. Myslel si, že najde nějaké své přátele, bacily, ale našel jen prášky, sirupy a různá kloktadla. Vůbec se mu tam nelíbilo. Do třetice všeho dobrého i zlého potkal Protilátku.

"Ahoj Bacile, co tu děláš?"zeptala se. Bacil měl štěstí, že Protilátka byla proti chřipce.

"Dívám se, co tu je."odpověděl ji Bacil.

"Tak to se koukej vrátit tam, odkud jsi přišel. Tady pro tebe není místo. My jsme tví nepřátelé. Je mi líto. Toto je lékárna."řekla mu Protilátka a odešla. Bacil byl zklamaný. Nenašel, co hledal. Ale co vůbec hledal?

"Půjdu zase najít nějaký ten krček, jak říkal Tyfus."řekl si. Pomalu odcházel. Všichni ti, které potkal měli pravdu. Bacil do lékárny nepatří. Smutně se vrátil, potloukal se po okolí a čekal, až narazí na nějaké neopatrné dítě a zase bude moci škodit. Našel hned ten den, co navštívil lékárnu a dal se do zlobení. Stal se z něj opět ten šťastný Bacil, jaký byl na začátku své pouti do lékárny. Jestli se nesetkal s protilátkou, tak někde mezi námi žije dodnes.

A to je konec

Taková trochu pointa: Občas se tvrdohlavost nevyplácí a některé věci byly naprosto zbytečné.