Tak když už nepíšu o Ari tak Vás aspoň nechám přečíst něco z mé školní tvorby, kdy jsem byla přímo nucena psát a ještě ke všemu na určitý žánr. Začnu pohádkami.
Tahle je taková trochu divná. S odstupem času (asi dva roky) se divím, co jsem to vlastně napsala. Vím akorát, že je to na námět "Nekoukej na to jako bacil do lékárny" a vzniklo z toho tohle.
Děkuji za recenzi. :)
Byl jednou jeden Bacil. Rád dělal dětem zle. Proč? No, prostě ho to bavilo. Děti byly zoufalé a u paní doktorky bylo vždy narváno.
Jednou uviděl takovou pěknou bílou krabičku se zeleným křížem. Nic by si z toho nedělal, kdyby neviděl, že maminka té holčičky, které zrovna škodil, ji neotevřela. Uviděl spousty lahviček, krabiček a obvazů. Samozřejmě netušil na co se ty všechny všelijaké zajímavé věci používají. A taky netušil, že mu můžou moc uškodit. Pustil to z hlavy.
Holčička se uzdravila a Bacil bloumal všude po okolí a nevěděl, co dělat. Vzpomněl si na tu krásnou krabičku a rozhodl se ji prozkoumat. Nevěděl, kde ji hledat. Zeptal se tedy jedné Bakterie.
"Musíš ji hledat v nemocnici, ale být tebou, tak se ani na dvacet skoků k té bedně nepřiblížím."odpověděla mu. Bacil si z toho nic nedělal a vypravil se do nemocnice. Našel hned několik podobných krabiček. Chtěl prozkoumat všechny. Blížil se k jedné a potkal Chřipku. Když ji řekl, kam jde zděsila se.
"Musíš ji hledat v nemocnici, ale být tebou, tak se ani na dvacet skoků k té bedně nepřiblížím."odpověděla mu. Bacil si z toho nic nedělal a vypravil se do nemocnice. Našel hned několik podobných krabiček. Chtěl prozkoumat všechny. Blížil se k jedné a potkal Chřipku. Když ji řekl, kam jde zděsila se.
"Nechoď tam. Je to peklo. To není nic pro tebe."řekla mu a utíkala pryč. Bacil si z toho nic nedělal a pokračoval na své pouti do lékárny. Už byl skoro u ní, když ho srazil Tyfus.
"Kam se ženeš?"zeptal se Tyfus.
"Do té krabičky."odpověděl Bacil.
"Jsi normální? Pojď se mnou radši do nějakého krku."radil mu Tyfus.
"Ne, já chci vědět, co tam je. Takhle z venku vypadá pěkně."
"Nic pro bacila. Ale dělej jak chceš."řekl Tyfus a odešel. Bacil se nakonec dostal do lékárny. Čekalo ho tam nepříjemné překvapení. Myslel si, že najde nějaké své přátele, bacily, ale našel jen prášky, sirupy a různá kloktadla. Vůbec se mu tam nelíbilo. Do třetice všeho dobrého i zlého potkal Protilátku.
"Ahoj Bacile, co tu děláš?"zeptala se. Bacil měl štěstí, že Protilátka byla proti chřipce.
"Dívám se, co tu je."odpověděl ji Bacil.
"Tak to se koukej vrátit tam, odkud jsi přišel. Tady pro tebe není místo. My jsme tví nepřátelé. Je mi líto. Toto je lékárna."řekla mu Protilátka a odešla. Bacil byl zklamaný. Nenašel, co hledal. Ale co vůbec hledal?
"Půjdu zase najít nějaký ten krček, jak říkal Tyfus."řekl si. Pomalu odcházel. Všichni ti, které potkal měli pravdu. Bacil do lékárny nepatří. Smutně se vrátil, potloukal se po okolí a čekal, až narazí na nějaké neopatrné dítě a zase bude moci škodit. Našel hned ten den, co navštívil lékárnu a dal se do zlobení. Stal se z něj opět ten šťastný Bacil, jaký byl na začátku své pouti do lékárny. Jestli se nesetkal s protilátkou, tak někde mezi námi žije dodnes.
A to je konec
Taková trochu pointa: Občas se tvrdohlavost nevyplácí a některé věci byly naprosto zbytečné.
