Tak jo, další neděle je tady a mě po ní čeká poslední týden s dětmi ve škole. Teď se ale vrátím k tomu minulému.
V pondělí ráno cesta autobusem s rouškou na obličeji. Fakt příjemné. Doprava krásně plynula. Dopoledne práce a po třetí hodině bolest krku. Po obědě jsem si vzala prášek. Cestou z práce jsem se stavila v bezlepkovém obchodě. A stihla jsem autobus v jednu. Zajímavé a nečekané. Domů jsem jela opět s respirátorem. Doma jsem si zacvičila, podrbala kocoura, dala kafe a zbytek strávila s přítelem u nás. Udělala jsem k večeři míchaná vajíčka. Měla jsem chuť vařit. Taky jsem příteli zašila díru v kapse. Za dvě minuty jsem neměla co dělat. Další věcí bylo došití korálek na šaty. Hurá.
V noci jsem pak pěkně kašlala. Snad se toho už brzo zbavím. Nebaví mě to.
V úterý jsem si posunula budík o deset minut později. Nechtělo se mi z postele. Jela jsem o autobus později. Dopoledne opět práce. Po práci cesta domů a tentokrát bez náhubku. Za to s bonbonem v puse.
Doma jsem si dala kafe a pak jsem s přítelem šla na procházku. V šest hodin jsem měla zakončení dalšího školního předmětu. Tentokrát praxe. Bylo to on-line a zvládla jsem to. Vlastně jsme to zvládly všechny přítomné.
Následně po večeři jsem se věnovala všívání kapes do šatů, které následně šly do pračky. Po úklidu věcí na šití jsem dotřídila korálky a schovala je do skříně. Pokračování ve vyšívání korálky později. Jen nevím kdy.
Na procházce jsem hodně fotila motýly, kteří se krásně ukazovali. A dostala jsem se k fotkám ze Svatoboru. Jen se na nich zase divně tvářím.
Ve středu dopoledne práce, jak jinak. Odpoledne pak čekání na přítele a procházka do lesa. Pěkně jsme se zapotili, ale byli jsme odměněni krásnou podívanou. Poprvé v životě jsem viděla jezevce. A to rovnou ve třech vydáních. (Čti kouscích.)
Domů jsem se dostala až kolem jedenácté hodiny. Tahle procházka byla vlastně hodně plodná na zvířátka. Prvně to byla srnka, pak slepýš a krásný, a nakonec jezevec. Ten byl pro změnu naštvaný.
Ve čtvrtek se mi potom nechtělo z postele. Dopoledne práce zajímavá Brněnským podzemím. Podívala jsem se do Labyrintu pod Zelným trhem. Tam jsem strávila asi hodinu, zbytek výuky jsem s dětmi strávila na vedlejším náměstíčku u kašny. Odpoledne opět procházka. Jen už nevím, kam přesně. Asi to není důležité. Hlavně to bylo s přítelem. Myslím, že jsem i žehlila šaty.
V pátek dopoledne opět práce strávená částečně s učením a přepisováním. Děti šly na Lasergame a myslím, že si to užily. Já se většinu času učila. Po návratu do školy se dívaly na film.
Odpoledne po příjezdu domů jsem si zacvičila, zkulturnila nohy a pak jsem šla na mši svatou. Nezpívala jsem. Po mši jsem si umyla vlasy a šla randit. Jela jsem k příteli, protože měl doma rozdělanou práci, já jsem pokecala s jeho tatínkem, podrbala bafíka, který mě málem pokousal, dostala jsem maliny a večeři. Po dokončení práce jsme se šli projít do Baliny. No, a zcela neplánovaně jsem u něj přepsala.
Ráno byla trochu honička. Chystali jsme se na svatbu mé bývalé kolegyně a stálé kamarádky. Jenže jsem měla věci doma. Naštěstí jsme to stihli. Na místo obřadu i na hostinu nás vezl autobus. Obřad byl nádherný u kapličky pod širým nebem. K obědu jsem měla jen polívku a ještě bez nudlí. Ale nevadilo mi to. Mohla jsem se těšit na raut. A ten teda byl.
Ze svatby jsem se domů vrátila až kolem jedné hodiny v noci. Přítel pro změnu přespal u mě.
V neděli ráno, po těžkém vstávání jsme společně šli na mši svatou. Bylo to krásné a společnou cestu na mši svatou bych si chtěla opakovat pořád dokola. Do konce života.
Odpoledne jsem byla od půl druhé na zámku v kapli. Celé odpoledne jsem strávila hraním na violu. Pak jsem si na chvíli sedla do parku a čekala na přítele. Přišel se na mě podívat, ale pak se vracel domů. Já se pomodlila a učila se. Trochu. Nezapomněla jsem se odměnit za výkon a šli jsme na zmrzlinu. Měli ananasovou. Sorbet a ten já můžu. Skončili jsme u nás řešením naší společné pouti. Měla jsem další masáž zad a krásné tulení se. Prostě jsem si to užívala.
A to bude pro tento týden asi všechno. Porušila jsem jen svůj psací návyk, kdy jsem v sobotu opravdu nenašla čas cokoli napsat. Nevadí. Snad se k tomu dennímu psaní vrátím.
Užívejte krásných dní, na sluníčko s mírou a s pohybem to nepřehánějte. Nechcete skončit v nemocnici.
Vaše Vanimaré
Žádné komentáře:
Okomentovat