Procházkové myšlenky X.

Na jedné z mých oblíbených skal. Asi na té první, co se na ní vždycky zastavuju.

To šumění větru v korunách stromů. Je nepopsatelně uklidňující.

Občas k mým uším pronikne hlas sýkorky a kosa.

Je také slyšet tiché šumění vody v řece, která je pode mnou. Ale ten vítr v loňském dubovém listí a jiných holých větvích. To se musí slyšet.

Toužím po někom, kdo to bude prožívat stejně jako já.

Vaše Vanimaré